Když se láska vytratila…
Ve středověku, jak víme, při uzavření sňatků nehrála vždy roli láska. Často šlo o výhodné spojení rodů, majetků, a nejen u vysokých vrstev společnosti. I zamilované páry se sobě mohly odcizit a nechtěly už spolu dál žít. Ale co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. A tak o „rozluce“ ve jménu Boha rozhodovala církev. Podle středověkého práva o ni muž či žena mohli zažádat jen z vážných důvodů. Rozvod, jak bylo zmíněno, nebyl možný, šlo o anulování manželství. Mezi vážnými důvody byl předchozí příslib manželství jinému či jiné, tajný sňatek, sňatek pod falešnou záminkou, nátlak. Také manželova impotence či ženina „neschopnost porodit dítě“, lépe řečeno otěhotnět. A také cizoložství…
Rozhoduje Bůh
Pokud chtěli manželé svůj svazek anulovat a případně vstoupit do jiného, pak o prokázání viny, jak tehdy věřili křesťané, mohl rozhodnout jen Bůh tak, že se přiklonil na stranu nevinného při veřejném manželském souboji. Manžel nařčený z neschopnosti plnit v ložnici své manželské povinnosti měl ještě možnost vyvrátit to u soudu předvedením své plné erekce i s vyvrcholením. Pokud nesouhlasil, pak přišel na řadu prastarý rituál pravdy: souboj.
Není zcela prokázané, jak běžné tyto souboje, lépe řečeno rozvod, byly, germánské právo však věrohodně popsal slavný německý šermíř Hans Talhoffer ve své knize z roku 1467, která je takovou příručkou bojové taktiky pro tyto duely.
Více o rozvodových soubojích a taktice v knize Hanse Talhoffera ukazuje zajímavé video:
Manželé v ringu
Na rozdíl od běžných soubojů, manželé neměli možnost volit zbraně. Fyzicky křehčí ženské stvoření by v souboji „muž proti muži“ nemělo šanci, a tak dle Talhoffera měli oba stejné podmínky. Ženy byly vybavené poněkud netradičně. Měly zhruba dvoukilový kámen zabalený v látce, kterým útočily. Muž stál v metr široké jámě, která mu sahala do pasu, a bránil se dřevěnou holí. Druhou ruku měl svázanou za zády. Pokud je manželský protivník o zbraň připravil, měli ještě dvě náhradní. Hůl a látka s kamenem byly stejně dlouhé.
Když se muži podařilo vtáhnout ženu do jámy dřív, než mu rozbila hlavu nebo ho z jámy vytáhla, vyhrál. V opačném případě byla vítězem žena. Tyto manželské duely jen zřídka končily smrtí. Ale jedině smrt je mohla rozdělit. Muž, který prohrál, byl obvykle se ctí popraven. Poražená žena byla pohřbená zaživa.
Zdroje: www.cracked.com, www.historyinmemes.com, www.ancient-origins.net