V Mezopotámii byl podporovaný model tradiční rodiny, jehož cílem bylo zplodit co nejvíce potomků a zajistit tak pokračování rodové linie a sociální stabilitu. Proces námluv, svatby a následného fungování byl proto ošetřený Chammurapiho zákoníkem z roku 1686 př. n. l. Manželství by se tak dalo označit za obchodní kontrakt.
Nejvíce informací o životě mezopotámského lidu přináší antický historik Hérodotos z Halikarnássu, žijící mezi lety 484 př. n. l. a 425 př. n. l. Ve svých Dějinách píše, že každý sňatek začal velkým trhem, jenž se v každé vesnici konal jednou za rok. Na něm se shromáždily svobodné dívky. Každá z nich byla následně nabídnuta k prodeji.
Manželství v Mezopotámii
„Začalo se u té nejkrásnější, ta byla nejdražší. Ucházeli se o ni nejbohatší z Babyloňanů. Chudí se museli spokojit s ošklivými,” popisuje historik. Pro mladé panny byl tento trh povinný. Představa, že by se některá z dcer nevdala a zůstala svobodná, bylo pro rodinu nemyslitelné.
Starodávné sumerské zobrazení manželství Inanny a Dumuzida.
Podle emeritního profesora na katedře jazyků, literatur a kultur z University of Windsor Stephena Bertmana neexistují prameny, které by naznačovaly, že se muž a žena rozhodli vzít sami. „Uzavření manželství muselo projít procesem, kdy se otec dívky domluvil s nápadníkem na ceně nevěsty a poté podepsali smlouvu. Neznamená to, že se dva zamilovaní nemohli nechat oddat. Milenec však musel mít prostředky, aby si svou lásku mohl koupit.”
Aby byl sňatek považovaný za legitimní, bylo třeba dodržet pět bodů. Zahrnovaly uzavření smlouvy, výplatu, svatební hostinu, přestěhování nevěsty do domu svého tchána a svatební noc s početím. V případě, že by byl některý z kroků porušený, manželství mohlo být anulováno. Kdyby se potvrdilo, že dívka není panna nebo neotěhotněla, mohl ji ženich i s věnem vrátit její rodině. Byla mu pak povinná vyplatit cenu nevěsty.
Plození jako cíl manželství
Na založení rodiny byl v Mezopotámii kladený velký důraz. Pokud se ukázalo, že pár nemůže mít děti, byla vinna na manželce. Muž si pak mohl do domu přivést tolik konkubín, kolik dokázal uživit. Jelikož pokračování rodové linie bylo považováno za klíčové, milenky se ukazovaly i tehdy, když žena onemocněla. I přestože byl rozvod povolený, málokdy k němu docházelo. V případě, že ho inicioval manžel, musel by vrátit věno. Když tuto touhu vyslovila jeho choť, mohla být vyhozena z domu - bez peněz a nahá.
Dochované milostné básně, nápisy nebo obrazy zamilovaných, kteří vedle sebe sedí v objetí, nicméně ukazují, že i domluvená manželství mohla být šťastná a páry se respektovaly.
