Mao Ce-tung si připadal chytřejší než všichni lékaři dohromady, a tak na jejich rady nikdy nedal. Kontakt s vodou dovolil jen příležitostně, když si šel zaplavat, zatímco doma se namísto sprchy či koupele jen otíral ručníkem. Vzdálená mu byla i péče o zuby: nikdy si je nečistil, ústní dutinu poránu vyplachoval čajem.

Ostatní komunističtí vůdci se ho štítili a při oficiálních návštěvách mu vyhrazovali taková místa, aby od se od něj drželi co nejdále, a necítili Maův výrazný odér.

Kvůli nedostatku hygieny byl Mao Ce-tung často zavšivený a trápily ho kožní problémy. V roce 1963 málem zemřel na otravu krve, když mu praskl vřed na hrudi, se kterým nezašel včas k lékaři. S přibývajícím věkem se jeho zdravotní problémy stupňovaly. Diktátor trpěl bronchitidou, chronickou zácpou a řadou pohlavních chorob.

Jak později prozradil jeho lékař Li Zhisui, Mao Ce-tung žil velmi nevázaným sexuálním životem a za zády své manželky si užíval s množstvím žen a dívek, z nichž některým bylo pouhých 14 let. "Říkal jsem mu, že to není správné, a že střídání partnerek ohrožuje jeho zdraví, ale neposlechl. Mimomanželský sex pro něj znamenal uvolnění stresu. Navíc věřil, že díky styku s mladými dívkami omládne. Chtěl se dožít roku 2000," vysvětlil Li Zhisui ve vzpomínkové knize.

Mao Ce-tung ale neomládl. Zdraví se mu podlamovalo a od svých 62 let byl zcela impotentní. Přesto se pořád nechával obklopovat krásnými dívkami, aby si udržel image.

Dva roky před smrtí mu lékaři diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu, která se projevuje úbytkem mozkových buněk ovládajících svaly. Diktátor pozvolna ztrácel možnost pohybu a mluvil jen s obtížemi. Později už mohl dýchat jen vleže na boku. Z utrpení ho v září roku 1976 vysvobodil infarkt, který Mao Ce-tung už nepřežil.