Měsíc je v řezbách i malbách napříč historickými érami hojně zastoupen. Symbolizuje ho buď kruh nebo srpek. Ve středověké Evropě a v renesanci ho navíc zdobí lidská tvář. Nikdo ho však dlouhou dobu nezvěčnil v jeho reálné podobě.
„Už několik let mě mátlo, že neexistuje žádná zaznamenaná mapa této přirozené družice starší než asi 500 let. Mezi první je považována ta od Leonarda da Vinciho z roku 1505. Před ní ale, jako kdyby panovala doba temna,” říká astronom z University of Western Ontario v Kanadě.
Rozhodl se proto, že prostuduje staré rukopisy, kroniky, ale také záznamy z vykopávek pravěkých nalezišť ve Spojeném království.
Už to chtěl vzdát, když se na něj usmálo štěstí. Narazil na obrázek kamene s rytinou, nacházející se na neolitické hrobce v Knowthu v Irsku. Na první pohled nevypadal vůbec zajímavě, když se ale na něj Stooke zaměřil, spatřil v něm jasnou logiku.
Mapa Měsíce
„Byl jsem ohromen. Díval jsem se na obyčejné oblouky. Pokud ale tyto značky položíte na fotografii Měsíce v úplňku, uvidíte, že se zarovnají s jeho terénem. Byla to bezpochyby mapa naší nejbližší oběžnice. Nejstarší, jaká kdy byla nalezena.”
Astronom dokonce dokázal vyčíst, na co odkazují. Vedou prý od kruhového měsíčního moře s názvem Mare Humorum s průměrem 380 km po Mare Crisium rozkládající se na přivrácené straně Měsíce.
„Lidé, kteří plán vytvořili, byli prvními vědci, studujícími oblohu,” upozorňuje odborník. „Vůbec nebyli primitivní, jak si všeobecně představujeme.”
Podle astronoma znali nejen pokročilou matematiku, ale také museli umět pracovat s úhly a měřítky. Zároveň byly pro ně běžné pojmy, jako střídání ročních období a pohyb planet.
Stáří prehistorické památky Knowth se odhaduje na více než pět tisíc let. Zahrnuje velkou průchozí hrobku obklopenou 17 menšími. Všechny tvoří přes 200 zdobených kamenů, obsahující spirály a kosočtverce.
Chytrolíni z pravěku
„Ty jsou často považovány pouze za dekorativní nebo nanejvýš za abstraktní, jejichž původní význam je již dávno ztracený. Co když je ale vše jinak?” ptá se Stooke. „Mohli dávní předci prostřednictvím nich zaznamenat terén naší přirozené družice nebo planet, který byl vidět pouhým okem?”
Tuto myšlenku potvrzuje výzkum mohyly zvané Cairn T v Loughcrew. Archeolog Martin Brennan si 17. března roku 1980 všiml, že paprsek vycházejícího Slunce osvětluje stejný kámen, jako jas z vycházejícího Měsíce.
Je tedy pravděpodobné, že i Knowth mohl mít spojení s oběma nebeskými tělesy a náš nejbližší souputník byl považován za stejně významného. „Pokud by měsíční svit dosáhl jednoho z kamenů u východního průchodu, osvítil by i mapu,” říká Philip Stooke. „To není náhoda.”
Zdroje: www.ancientpages.com, www.knowth.com, www.news.bbc.co.uk
Sledujte nás v Google Zprávách