Když v 18. a 19. století probíhala tzv. průmyslová revoluce, řada lidí se radovala. Nové vědecké a technologické objevy zahájily éru globálního ekonomického růstu a vedly ke zlepšení životní úrovně ve státech, kde industrializace proběhla.
Naši předci však netušili nic o důsledcích spalování fosilních paliv, výroby cementu a ničení lesů. Nevěděli tedy, že se posadili na větev, kterou si pod sebou začali podřezávat.
I přestože ke změnám zemského klimatu přispívá více faktorů, jako je například desková tektonika a sopečné erupce, síla Slunce nebo množství vegetace či směr oceánských proudů, hlavním činitelem, zrcadlící zdraví naší planety, je množství oxidu uhličitého v atmosféře.
Po tisíce let se totiž koncentrace CO2 držela na hodnotě 280 částic na jeden milion (ppm) nebo mírně pod ní. V polovině 19. století ale přišel zlom. Dnes se toto číslo pohybuje kolem 420 ppm. Od roku 1850 tak podíl oxidu uhličitého vzrostl o přibližně 150 %.
Přírodní katastrofy
Hlavním problémem je, že přidaný uhlík nad našimi hlavami zachycuje více tepla, což způsobuje, že se Země více zahřívá. To je však jen začátek příběhu, protože naše planeta je systém, kde je vše propojeno.
Mezi důsledky změny klimatu patří nejen vyšší čísla na teploměru, ale také intenzivní sucha, nedostatek vody, rozsáhlé požáry, intenzivní bouře, úbytek biodiverzity, tání polárního ledu, a tedy stoupající hladina moří, záplavy a znehodnocení pitné vody.
Tyto přírodní katastrofy již nyní ovlivňují životy miliard lidí. Vleklá sucha a nedostatek vláhy způsobují neúrodu, a tedy hladomory. Ztráta pláží, poskytující přirozenou bariéru proti vlnobití a přílivovým vlnám, zvyšují dopady povětrnostních podmínek. Řadě komunit proto nezbývá nic jiného, než odejít za lepším nebo se spolehnout na humanitární pomoc. A podle odborníků bude ještě hůř.
Svět v roce 2020
Vědci varují, že pokud nedojde k výraznému omezení produkce skleníkových plynů, tání ledovců a ledových čepiček mimo souvislý ledový povrch způsobí do konce století vzestup hladiny moří o 62 až 238 centimetrů.
Podle nejhoršího scénáře by bylo zaplaveno území o rozloze 1,79 milionu kilometrů. Z domovů by tak bylo nuceno odejít asi 200 milionů lidí.
Podle interaktivní mapy projektu Climate Central's Program on Sea Level Rise patří mezi nejohroženější oblasti Irák, Bangladéš, oblasti jižní a západní Asie, pobřeží Guyany v Jižní Americe, New Orleans, západ Britských ostrovů, pobřeží Nizozemska a Belgie a region italských Benátek.
Problémům se však nevyhne ani vnitrozemí, a tedy ani Česká republika. „Za posledních 150 let se průměrná teplota v naší kotlině zvýšila o 1,1 stupně Celsia,” říká bioklimatolog z Mendelovy univerzity Zdeněk Žalud. A toto číslo bude stále růst.
Srdce Evropy proto ohrožují sucha, eroze a z toho vyplývající neúroda a nedostatek pitné vody. Řešením by podle experta mohlo být vybudování propojených nádrží a změna druhů pěstovaných plodin.
Zdroje: www.un.org, www.bgs.ac.uk, www.ct24.ceskatelevize.cz, www.novinky.cz
Sledujte nás v Google Zprávách