Ještě než vstoupili do domu, zavolali jeho majiteli doktorovi Marcelovi Petiotovi, který byl v té době asi tři kilometry daleko. Ten jim vstup do domu zakázal a řekl, že dorazí do patnácti minut. Po půlhodině ale stále nikdo nepřicházel a páchnoucí kouř byl stále hustší. Dvojice policistů tedy zavolala hasiče, kteří se do budovy dostali oknem ve druhém patře. Když se o několik minut později vrátili, jeden z nich zvracel. V suterénu totiž našli kamna na uhlí, z nichž visela lidská ruka, fragmenty kostí a rozčtvrcených těl smíchaných s uhlím. Vše bylo poházené po celém sklepě. Na dvoře stály přeplněné barely s vápnem, v nichž se rozkládaly desítky těl. Když dorazil Petiot, policisté se na něj vrhli. On s ledovým klidem přestál výslech s tím, že je vedoucím odbojové skupiny a lidé v jeho domě jsou zrádci a nacisté. Francouzi, kteří nacisty nenáviděli, Petiota i přes jeho šílené činy propustili. Až za sedm měsíců, po intenzivním vyšetřování celé záležitosti, dorazil telegram, že má být zatčen. Byl označen za nebezpečného šílence.

Pomáhal Židům doslova zmizet

Tím opravdu byl, protože podobné vraždy vykonával v Paříži již dříve, jen na jiné adrese. Tehdy vymyslel, že si z vraždění udělá byznys. Za 25 tisíc franků nabízel Židům pomoc při útěku ze země, odkud jim hrozila deportace do koncentračních táborů. Když Židé zaplatili, místo slíbené tetanovky jim do krve píchl kyanid. Těla pak nechal rozložit ve vápně. Když se o doktora začalo zajímat gestapo, odstěhoval svou ordinaci právě na Rue le Suerur. Tam mu ale vysoký počet mrtvých těl začal přerůstat přes hlavu. Sudy s vápnem již na likvidaci těl nestačily, tak je začal Petiot pálit. To byl důvod zvýšeného zájmu policie o jeho osobu.

Šílenec na svobodě

Je až nepředstavitelné, že člověk s tak vážnou psychickou poruchou žil v klidu uprostřed války a masově vraždil až do svých pětačtyřiceti let. Přitom byl několikrát uvězněn za krádeže a byl označen za kleptomana. Na konci první světové války měl být umístěn do blázince. Když však válečný konflikt skončil, místo pobytu v léčebně vystudoval za devět měsíců zdravotnickou školu. Stal se závislým na drogách a poprvé zabíjel. K vraždě došlo v roce 1926 a obětí byla jeho přítelkyně Louise Delaveauová. Tmavovlasý mladík se krátce po vraždě stal starostou své obce Villeneuve-sur-Yonne a rozkradl městskou kasu. Nakonec byl nucen na svůj post rezignovat a se ženou a synem se odstěhoval do Paříže. Zde si zřídil ambulanci a předepisoval narkomanům drogy. Pak ale přišlo předvolání k soudu, kde ho měli jeho drogově závislí klienti usvědčit. Ti však těsně před slyšením zmizeli. Marcel Petiot pak rozjel svůj vraždící byznys.

Zradilo ho vlastní ego

Policie vyšetřovala otřesné vraždy sedmadvaceti lidí a stále Petiota hledala. Ten se ukrýval u přátel z hnutí odporu. Stal se tak aktivním bojovníkem proti nacismu, že o něm místní tisk dokonce vydal článek. Jeho obhájce dostal pár dní po zveřejnění článku dopis, v němž se Petiot obhajuje, že obvinění jsou lživá. To policii naznačilo, že masový vrah je stále v Paříži. Pátrání se zintenzivnilo a doktor byl zatčen ve stanici pařížského metra. 25. května 1946 ve věku 49 let byl sťat gilotinou.