V temné kryptě pod gotickou bazilikou, stojící v malebném historickém městečku na jihu Francie Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, je uložen jeden z nejslavnějších souborů lidských ostatků na světě, lebka a kosti, o nichž se tvrdí, že patří Marii Magdaléně.
Tato žena je v katolické církvi dlouhodobě kontroverzní postavou. Je považovaná za polepšenou prostitutku, Spasitelovu následovnici a autorku evangelia. Řada populárních, ale zatím neprokázaných teorií, ji zobrazují také jako Ježíšovu manželku.
Máří Magdaléna
Legendy tvrdí, že se na jih Francie měla dostat po ukřižování Krista, kdy se rozhodla hlásat jeho učení. Stala se poustevnicí a žila v jeskyni vzdálené asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence. Tam také zemřela. Vesničané ji později pohřbili.
Až do třináctého století bylo místo jejího posledního odpočinku zapomenuté. V roce 1279 se však při vykopávkách římského mauzolea objevily čtyři starokřesťanské sarkofágy. O jednom z nich se tvrdilo, že patří právě Máří Magdaléně. Nad jejím hrobem byla následně postavená bazilika a vedle dominikánský klášter.
Během francouzské revoluce byly její ostatky rozkradené. Zachráněná byla pouze lebka a chomáč vlasů. „Nejsme si jistí, zda opravdu patří Marii Magdaléně, “ říká Philippe Charlier, biologický antropolog z University of Versailles. „Chtěl jsem ji ale dát tvář a dostat ji tak z anonymity.” Vědec proto oslovil vizuálního forenzního umělce Phillipa Froescha s nabídkou, aby provedl rekonstrukci.
Podoba Marie Magdalské
Od posledního zkoumání lebky v roce 1974 byla skleněná vitrína, v níž je umístěná, uzamčena. Odborníci to obešli tím, že ji vyfotografovali z různých úhlů. Z více než 500 snímků pak poskládali 3D počítačově generovaný model obličeje.
Podařilo se jim zjistit, že ostatky opravdu patřily ženě, která zemřela asi v padesáti letech a byla středomořského původu. Rysy, velikost nosu, tvar brady a další charakteristiky byly určeny pomocí trigonometrických poměrů. Fotografie vlasů naznačovaly, že byly tmavě hnědé.
„Výraz obličeje, tón barvy pleti nebo množství podkožního tuku jsme si přidali,” říká Froesch. „Pokud by se nám podařilo získat vzorek relikvie, analýza DNA by prozradila více, jako stáří artefaktu nebo geografický původ. To nám však církev nepovolila.”
Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.cs.wikipedia.org, www.journals.sagepub.com
