Zdroj: winto
První ruská tankistka Maria Lagunovová: Beznohá dívka pomstila smrt svého bratra
Ženy v řadách sovětské armády nebyly ničím neobvyklým, povětšinou však zastávaly pozici odstřelovaček a celkově vykonávaly ty „méně náročné“ práce. Marie Ivanovna Lagunovová tuto předsudkovou hranici probořila svéhlavým vstupem k tankistům, přestože ji od ryze mužské činnosti odrazoval úplně každý.
Marie se narodila 4. června 1921. Po škole opustila rodinu, nastěhovala se ke své starší sestře a vydělávala si jako chůva. V 16 letech se přesunula do továrny, kde pracovala jako elektrikářka. Představy o životě měla na svůj věk (a pohlaví) vskutku netradiční – chtěla být profesionální řidičkou kamionu.
Ve volném čase (a když se nikdo nedíval) vlezla do firemního náklaďáku a učila se, co jaká páčka dělá. Poté už prosila svého nadřízeného, zda by v něm nemohla jezdit.
S vtrhnutím nacistů do Svazu v roce 1941 se po vzoru bratra Nikolaje přihlásila do fronty. Ze začátku nechtěli její žádosti vyhovět, Marie to ale nevzdávala a svou kladnou odpověď si nakonec vydupala: stala se žačkou autotraktorové školy v Čeljabinsku. Její bratr mezitím na frontě zemřel, což Marii rozdrtilo. Rozhodla se bratra pomstít.
Jediná tankistka
Po zdařilém vyškolení byla přemístěna na základnu Volchovského frontu, na níž traktorem upravovala letištní plochu a převážela munici. V roce 1942 základnu trefilo několik bomb. Marie vyvázla jen s otřesem mozku, byla však nucena odejít do záložního pluku.
Rok nato se jí naskytla ohromující příležitost – byl vyhlášen nábor nových tankistů. Marie se přihlásila, ale na její žádost vojenští zástupci opět nebrali zřetel – řízení tanku byla ryze mužská záležitost, pro ženu příliš těžká. Marie tedy rovnou napsala dopis předsedovi prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Michailu Kalininovi, který zařazení do tréninku povolil.
Mezi 700 kadety byla jedinou ženou. Celému osazenstvu drze dokázala, že se tréninku účastní právem a zkoušky, ke kterým byla připuštěna předčasně, zvládla na jedničku. Nadřízení chtěli mladou dívku naposled zviklat a nabídli jí práci instruktorky, tu však s poděkováním odmítla a vydala se do bojů pomstít padlého bratra.
Fatální rána
Do tanku nastoupila v bitvě u Kurska jakožto členka 56. gardové tankové brigády 7. gardového tankového sboru. Marie se ukázala býti nesmírně zdatnou řidičkou-mechaničkou, ale ani překypující talent nedokázal odvrátit všechny nepřítelovy rány.
Dne 24.září 1943 se v ukrajinském městě Brovary brigáda ocitla pod palbou. Střela protitankového kanónu trefila Mariin tank a zcela ho zničila. Marie byla těžce zraněna a v bezvědomí, probudila se až v polní nemocnici. V důsledku obav o život jí musely být amputovány obě dolní končetiny.
Dlouhá fyzioterapie ji postavila zpátky na nohy, resp. protetikové končetiny, a vypadalo to, že se do aktivní služby nemůže vrátit. Ona to však dokázala. Tank dokázala znovu ovládat.
Poté, do roku 1948 dělala telefonistku, poté ji demobilizovali. Za své hrdinské činy získala mnoho vyznamenání, mimo jiné i Medaili cti.
Zemřela v roce 1995.
