Prudce inteligentní a bezcitná Bestie z Osvětimi: Mandel týrala především ženy

28. únor 2020 četba na 5 minut
Maria Mandel

Maria Mandel

Foto: Pinterest

Nadprůměrně inteligentní, ale o to sadističtější Maria Mandel byla jednou z hlavních dozorkyň ve vyhlazovacím táboru Osvětim-Březinka. Vězni ji všeobecně přezdívali Bestie. V období holokaustu sehrála významnou roli. Předpokládá se, že dala příkazy k zabití více než půl milionu židovských a cikánských vězenkyň, včetně dětí.

Milovala hudbu a týrání, své dvě vášně spojila dohromady a vytvořila hudební dívčí projekt. Osvětimské těleso mělo za povinnost hrát za úsvitu i za soumraku u brány, když vězňové odcházeli a vraceli se z nucených prací. Při tónech vážné hudby s oblibou své ženské a dětské vězně týrala. 

Maria Mandel se narodila 10. ledna 1912 v Münzenkirchenu v Horním Rakousku jako čtvrté a nejmladší dítě do rodiny ševce. Své dětství považovala za idylické období, ve své cele roku 1947 před svou popravou napsala: „Moje dětství a mladická léta byly to nejkrásnější v mém životě.“ Po základní škole pracovala na poště. V roce 1938 se po připojení Rakouska k nacistickému Německu přestěhovala do bavorského Mnichova. Ještě téhož roku v polovině října nastoupila do jednoho z prvních koncentračních táborů v Lichtenburgu v Sasku – Anhaltsku. S dalšími asi padesáti dozorkyněmi se stala příslušnicí SS a 15. května 1939 byly všechny převeleny do Ravensbrücku. Velmi rychle si osvojila kruté techniky týrání vězňů a zanedlouho se vypracovala až na vedoucí pozici. V červnu 1942 získala post vrchní dozorkyně (SS-Oberaufseherin).

Neomezená moc nad všemi

Pečlivě dohlížela na plnění denních úkolů vězňů, kontrolovala práci ženských stáží a s mimořádným potěšením udělovala tresty. Jejím oblíbeným nástrojem byl bič, kromě bičování měla ráda bití a vybírala ženy pro nehumánní lékařské pokusy. Počátkem října 1942 nastoupila na místo vrchní dozorkyně do Osvětimi-Březinka, kde vystřídala Oberaufseherin Johannu Langefeld. V létě 1944 se stala vrchní velitelkou celé ženské věznice a byla přímou podřízenou veliteli tábora Rudolfu Hössovi. Získala absolutní a neomezenou moc nad všemi vězeňkyněmi i svými podřízenými.

U vězeňkyň budila všeobecný strach a pro své mimořádně kruté metody mučení a zacházení s vězněnými ženami si vysloužila přezdívku Bestie. Často například stála u brány do Birkenau a hleděla na vězenkyně, přičemž kterákoli z nich se na ni ohlédla, byla usmrcena. Žádná nelidskost jí nebyla cizí. Podílela se na selekcích žen, které určovala ke zplynování, zvláštní potěšení vykazovala při výběru nebohých dětí. Během svého pobytu v Osvětimi poslala na smrt přibližně půl milionu žen a dětí.

U zvěrstev hrála vážná hudba

Pro lásku k vážné hudbě založila v Osvětimi dívčí orchestr. Považovala se nejen za milovnici klasické hudby, ale také za její znalkyni. Z počátku byl orchestr složený zejména z amatérských hudebnic, byla v něm sekce smyčcových nástrojů, ale také nástrojů poměrně netradičních – například akordeon a mandolína. Když se do Osvětimi dostala židovská rakouská houslová virtuoska Alma Rosé (neteř Gustava Mahlera), udělala z ní Bestie okamžitě šéfku svého osvětimského hudebního tělesa. Orchestr měl za povinnost hrát za úsvitu i soumraku u brány, při odchodu i příchodu vězňů z nucených prací, dále při oslavách dozorců, ale také při příjezdu nových transportů, které mířily přímo do plynových komor. Ženy hrály také během selekcí nemocných, kteří byli separovaní od těch práceschopných.

Za svou příkladnou a „vzornou“ službu získala Maria Mandel nacistický válečný kříž. V listopadu 1944 ji převeleli do pobočného tábora Mühldorf u Dachau a na její místo v Osvětimi nastoupila tehdy pětadvacetiletá Elisabeth Volkenrath. Když válka v květnu 1945 končila, uprchla Maria Mandel z Dachau do hor v jižním Bavorsku a nedlouho poté se vrátila do svého rodného Münzkirchenu.

Vysoká inteligence a žádný cit

10. srpna 1945 ji zatkla americká armáda. Po výslechu bylo konstatováno, že jde o ženu velmi inteligentní a také mimořádně oddanou své práci v táborech. Během poválečného soudu byla vyzdvihována její inteligence, ale zároveň také obrovská bezcitnost. Bylo zdůrazňováno, že dokonce týrala vězeňkyně, které již předtím sama poslala do plynových komor. Roku 1946 byla předána polským úřadům a o rok později stanula před soudem v Krakově.

22. prosince 1947 byla odsouzena k trestu smrti. Paradoxně sdílela několik měsíců před popravou celu s bývalou vězeňkyní – antikomunistickou aktivistkou Stanislavou Rachwal a další nacistickou dozorkyní z Osvětimi Theresou Brandl. Obě dvě dozorkyně bývalou vězeňkyni před svou popravou prosily o odpuštění. Na toaletách v krakovském vězení se Stanislavě Rachwal dokonce Maria Mandel omluvila a políbila jí ruku. Maria Mandel byla pověšena 24. ledna 1948 ve věku 36 let, její poslední slova byla: „Ať žije Polsko!"

Akční letáky