Zdroj: Wikimedia Commons, By Unknown, probably an U.S. Army soldier - http://www.holokausztmagyarorszagon.h
Bestie z Osvětimi M. Mandel: Vztek si vybíjela na ženských vězeňkyních
Na začátku druhé světové války vykonávali funkci dozorců v koncentračních táborech nacistického Německa primárně muži. To se změnilo v roce 1942, kdy byly do táborů Osvětim a Majdanek povolány první dozorkyně. V ženské části osvětimskéo tábora začala tvrdou rukou vládnout Maria Mandel. Na rukou nosila bílé rukavičky, ve kterých ukazovala na ty, kteří mají zemřít.
Členové SS hledali na pozici dozorkyň svobodné ženy ve věku od 21 do 45 let. Valná většina z nich neměla žádné zkušenosti s vedením velké skupiny lidí. To se časem změnilo. Noví rekruti trénovali v koncentračním táboře Ravensbrück, který byl sám o sobě krutým místem. „Školení“ trvalo maximálně půl roku a během něj se ženy učily, jak trestat vězně a jak udržovat maximální pracovní nasazení dělníků. Poté byly ženy rozřazeny do jednotlivých táborů. Obvykle měly na starosti pouze vězenkyně ženského pohlaví. V táborech měly zajišťovat dodržování přísných pravidel.
Zdroj: Wikimedia Commons, By Anonymous photographer from the Auschwitz Erkennungsdienst. Several sources be
Snad nejhorší ze všech dozorkyň byla Maria Mandel, které se přezdívalo Bestie. Jako jedna z prvních nastoupila do ženské části Osvětimi. Na jejích bedrech spočívá smrt až 500 000 žen a dětí.
Maria se narodila v roce 1912 v Horním Rakousku. Po německé okupaci se přestěhovala do Mnichova a začala pracovat ve svém prvním táboře, Aufseherin v Lichtebnurgu. O necelý rok později byla převelena do Ravensbrücku, kde ji pro její kruté chování obdivovali ostatní zaměstnanci. V roce 1942 získala vedoucí pozici v táboře Auschwitz II – Birkenau.
Drsná a krutá dozorkyně údajně stávala u vchodu do tábora a každého, kdo na ni pohlédl, nechala popravit. Nejvíce si užívala selekce dětí, které posílala do plynových komor. V táboře kvůli své vášni pro vážnou hudbu zavedla ženský orchestr. Ten hrál u všech událostí, které se v táboře děly. Zvuk linoucí se hlavně ze smyčcových nástrojů doprovázel také vězně při cestě do plynových komor. Mandel věřila, že hudba pomůže vězňům vypořádat se s tím, co je čeká a zároveň ji to usnadní práci.
Někdy si přímo před plynovou komorou vybírala své oblíbené „domácí“ vězně, které si ponechala jen pro sebe a mučila je, dokud ji neomrzeli. Sama jim říkala „moji mazlíčci“. Na konci války, roku 1944 byla převelena do tábora Muhldorf u Dachau. O necelý rok později z něj utekla a brzy poté ji zatkly americké ozbrojené jednotky. Při výslechu uvedla, že jejím nejoblíbenějším obdobím bylo dětství a dospívání. Tvrdila, že jen tehdy byla skutečně šťastná. I přesto však byla své práci v koncentračních táborech velmi oddaná. Roku 1946 byla předána do Polska, kde byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Ještě předtím se ve vězení setkala se svou bývalou vězenkyní, Stanisławou Rachwałowou. Údajně Mandel ještě před její smrtí dostihlo svědomí a na záchodech se Polky ptala, zda ji může odpustit. Oběšena byla v lednu roku 1948 ve věku 36 let.
