Zdroj: Shutterstock
M. Stromberger: Dobrovolně odešla do Osvětimi, udělala největší chybu života
V Osvětimi se našla spousta odvážlivců, ale jen málokdo se nechal do tábora zavřít dobrovolně. Maria Stromberger měla víc štěstí než rozumu.
Odhodlání
Zdravotní sestra Maria Stromberger pocházela ze Sankt Veitu. Nástup nacismu by ji nepoznamenal, ona ale nedokázala přihlížet hrůzám, které se děly všude kolem. Jako řadová zdravotnice se cítila nepotřebná. Všichni jí radili, aby přežila válku v ústraní, ale ona si nedala říct. Bez dlouhého rozmýšlení se přihlásila jako dobrovolnice do ošetřovny v Königshütte. Každá pomoc se hodila, a tak byla okamžitě přijata. Zatímco jeden by utekl, svědectví pacientů, kteří přišli z Osvětimi, ji utvrdilo v tom, že se musí o praktikách ve vyhlazovacím táboře přesvědčit na vlastní oči.
Dva přeživší byli k neutišení a celé noci prokřičeli hrůzou a do detailů jí popisovali, co prožívali. Byli vyděšení z dozorců, smrti, plynových komor, hladu, nemocí, Mengeleho. Paradoxně je zachránil tyfus, kterým se nakazili. Jako jedni z mála se dostali z tábora ven, většina nakažených šla rovnou do plynové komory.
Šílené rozhodnutí
Stromberger se neobtěžovala s návštěvou rodiny. Nepřipouštěla si, že by se nemusela vrátit. Své sestře napsala strohý dopis, ve kterém ji informovala, co se chystá udělat. Těch, co se dobrovolně hlásili k práci v Osvětimi, nebylo moc. Vzali ji a Maria se stala vrchní sestrou na ošetřovně. Po pár dnech jí došlo, že ti muži z Königshütte mluvili pravdu. Nemohly za to horečky. Když se přímo před ní vězeň vědomě opřel o elektrický plot, zděsila se. Na krku ale měla smlouvu o mlčenlivosti, kterou podepsala hned při vstupu do Osvětimi.
V táboře spnila to, co si umanula. Pomáhala vězňům přežít a znovu vidět naději. Kradla jídlo a kousky mýdla, po troškách sbírala léky a tajně je dávala těm, kteří umírali vyčerpáním. Manipulovala s dozorci a strašila je, že na ošetřovnách řádí spousta nemocí. Mohli by se nakazit a zemřít. Většina z nich si prohlídku a namátkovou kontrolu pacientů rozmyslela. Strach z tyfu, kterým v Osvětimi trpěla spousta lidí, a odpor ke špíně je odradil. Maria tak zachránila hodně vězňů, kteří by jinak skončili v plynové komoře.
Příliš vřelé chování
Život jí samotné zachránil spor s lékařem a kolegou Mengeleho Wirthsem. Vyčítal jí příliš vřelé a lidské chování k vězňům, ale musí mít na paměti, že se tak ke svým nepřátelům chovat nesmí. Odsekla, že není příslušnicí SS a jako zdravotnice uznává jiné hodnoty. Neústupnost se v Osvětimi cenila a nadřízený lékař byl odvahou ženy ohromen. Když onemocněla zánětem cév, vyštípal ji proti její vůli z tábora. Obvinil ji ze závislosti na morfiu. Wirths si byl vědom toho, že by tam dřív nebo později našla smrt. Po válce musela za svoji nevinu bojovat sama a půl roku vyšetřování strávila v brederiském vězení.
Pro práci zdravotní sestry byla zrozená, ale po zkušenostech z Osvětimi nedokázala dál pomáhat, bílý plášť vyměnila za rutinní práci v továrně na výrobu textilu a zemřela krátce před svými šedesátými narozeninami.
