Nejedná se o jedinečné zachycení tohoto zvuku. Stejný zvuk byl na témže místě, tedy v Mariánském příkopu východně od Guamu, zaznamenán opakovaně od podzimu 2014 do jara 2015. Tato oblast je jednou z největších chráněných mořských oblastí na světě.
Zvuk se jeví opravdu strašidelně. I vědci sami byli zaskočeni a doktorka Sharon Nieukirk z Oregonské státní univerzity jej označila za "velmi výrazný, se všemi těmi šílenými částmi". Odkud se ale tento zvuk vzal? Jak se později ukázalo, jako pravděpodobné vysvětlení se jeví, že původcem zvuku v 3,5sekundové nahrávce je velryba.
Tajemné velrybí volání
Zvuk, který doposud nebyl nikde identifikován, zachytilo v Mariánském příkopu autonomní vozidlo. Trvalo měsíce, kdy se vědecké týmy mezi sebou přely, než byl vynesen verdikt, a ani ten není brán za stoprocentní. Nahrávka zachytila volání velryb, které dosud nikdo neslyšel, a stále není jasné, co znamená. Zvláštní je i hloubka, kde byla nahrávka pořízena.
Podle vědeckého týmu, který se rozborem nahrávky zabýval, nejsou zvuky, které zde byly zaznamenány, podobné známým antropogenním zdrojům, jako je hluk produkovaný loděmi nebo seismickými vzduchovkami a nepodobají se ani geofyzikálním zdrojům, jako jsou velmi nízkofrekvenční zvuky produkované zemětřesením a ledovkou. Nemohou to být ani zvuky přisuzované větru nebo dešti.
Odpovědí je zřejmě velryba. Lépe řečeno kosticová velryba. Mezi kosticové velryby patří například plejtvák obrovský. Kosticové velryby mají v tlamách tzv. kostice, tedy nikoli zuby, ale spíše jakési desky a třásně, které jim slouží jako cedník. Voda jimi protéká a zachycují se na nich drobné organismy. Tyto kostice, neboli ústní štítky, používají tedy velryby k filtrování krilu a malých ryb z mořské vody.
Kosticové velryby
Ačkoli jsou tyto zvuky ve vědeckých záznamech ojedinělé, nakonec se jako nejpřijatelnější vysvětlení jeví srovnání zvuku s rekódováním z roku 200. To bylo pořízeno na australském Velkém bariérovém útesu. Po srovnání zvuků vědci tvrdí, že na základě podobnosti frekvence a struktury je pravděpodobné, že tzv. biotwang ze západního Pacifiku pochází od stejného druhu zvířete. Zatímco volání velryb velrybích je často spojeno s pářením, což znamená, že je slyšíme hlavně v zimě, biotwang ze západního Pacifiku byl zaznamenán po celý rok.
Tato nízkofrekvenční sténavá část, která je na záznamu slyšitelná, je typická pro velryby s velrybími kosticemi. Zvuk je právě druhem kroutivého zvuku, který ho dělá opravdu jedinečným a pochází právě od tohoto druhu velryb.
Analýza nahrávky
Složitá struktura zvuku západopacifického biotwangu, frekvenční rozptyl a kovový charakter závěrečné části tohoto volání jsou velmi podobné charakteristikám volání plejtváka obrovského, ale jedná se zřejmě o plejtváka malého. Ač je jejich zvuk podobný, vokály plejtváka malého jsou ještě složitější, než jsme si mysleli.
Nahrávka pak zachytila rovnou pět různých zvuků od kovových po biologické. Rozsah zachycených frekvencí je 38 hertzů a 8 000, takže jsou pro lidi slyšitelné jen částečně. Lidské ucho slyší 20 až 20 000 Hz.
Týmu doktorky Nieukirk se dlouhou dobu nedařilo nalézt původce, ale nakonec se po opakovaných analýzách shodli na tom, že zvuk pochází od plejtváka malého, což je poddruh plejtváka obrovského (Balaenoptera acutorostrata).
Bádání v Mariánském příkopu stále pokračují, zejména proto, aby bylo možné určit důvod tohoto zvuku a při jaké příležitosti jej velryby vydávají.
Zdroje:
www.sciencealert.com, www.abicko.cz, www.livescience.com, medium.com
