Přes sto padesát let zkoumání

V Mariánském příkopu v západním Pacifiku se nacházejí dvě nejhlubší místa naší planety. Sirena Deep leží v hloubce 10 809 metrů. Druhé dostalo jméno podle průzkumné lodi britského námořnictva HMS Challenger, která při plavbě kolem světa Mariánský příkop v roce 1875 objevila a jako první změřila jeho hloubku svým novým zařízením pro měření hloubek. Tak zaznamenala Challenger Deep, které je 11 000 metrů pod hladinou moře. Oceánský příkop sondami zkoumala a objev potvrdila HMS Challenger II v roce 1951. Od té doby byla do Mariánského příkopu vyslána nejedna expedice, která získala poznatky o podmínkách, prostředí, živých tvorech. A ti, na rozdíl od tlaku a podobných záležitostí, zůstávají i tak záhadou a moc se o nich neví.

Mariánští tvorové

Prozkoumat život v takových hloubkách a navíc v 2 500 kilometru dlouhém a 70 kilometrů širokém oceánském příkopu není snadné. Pokud jde o živé tvory, ví se, že tam navzdory tmě a vysokému tlaku vody existuje překvapivě rozmanitý život. Žijí tu mikroby, které se živí chemickými látkami jako metan a síra. Nejběžnějšími organismy jsou malé mořské okurky, amfipodi, xenofóry. V roce 2017 objevili vědci v hloubce 8 000 metrů neobvyklého růžového tvora, kterému říkají mariánský plž a také „křehkou“ rybu, která je nejspíš v této oblasti predátorem.

Avšak to je jen zlomek dosud objevených živočišných druhů. Život v Mariánském příkopu zkoumá Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA). V roce 2003, když do příkopu spustil do hloubky 6 000 metrů své výzkumné plavidlo, proplul před kamerou více než deset metrů dlouhý podivný tvor. Nebyl to žralok, ani obří medúza či oliheň. Vědci jsou přesvědčeni, že v neskutečných hloubkách žijí neobjevení gigantičtí obři, jako megalódoni…

Zdroj: Youtube

Záhadné zvuky, podivná událost

Při jednom z ponorů spustila jako obvykle NOAA do Mariánského příkopu svou výzkumnou sondu. Přístroj sbíral v nejnižším bodě Challenge údaje několik hodin. A pak najednou zachytil podivné záblesky, které byly, jak se vědci domnívali, luminiscencí mořských živočichů. Pak se ale něco nebo někdo pokusil prokousnout nebo proříznout ocelovou část plavidla. A kabel zkonstruovaný tak, aby ustál obrovský tlak a tíhu, to "něco" ohnulo. S velkým štěstím se výzkumnou sondu podařilo zachránit a dostat ze dna. Byla poškrábaná a značně poškozená. Videozáznam byl vymazán. Zachoval se jen krátký, zvukový. Po vyhodnocení škod došli věci k závěru, že žádné monstrum, ať žralok, obří oliheň či medúza nemůže zničit tak nákladný přístroj s pevným pláštěm. Aby udělalo byť jen trhlinu do sondy a začalo interagovat s přístroji sondy, muselo by porušit i pláště zařízení. Už před selháním přístrojů senzory zaznamenaly podivný vzrůstající „rámus“. Podobal se zvuku stroje, možná robota. Nebo živočicha? Vědci ho nedokázali blíže určit.

Zdroje: alienradar.net, www.livescience.com