Slavná rakouská císařovna Marie Terezie měla s manželem Františkem I. Lotrinským 16 dětí, z toho 5 synů a 11 dcer. Většinu z nich výhodně provdala po celé Evropě, přičemž stejný osud čekal i Marii Alžbětu, která přišla na svět v roce 1743 jako šesté dítě v pořadí.

Marie Terezie své potomky od malička svědomitě připravovala na jejich budoucí důležitou úlohu. Děti vyrůstaly obklopeny služebnictvem, ale zároveň nebyly jen rozmazlovány, ale i systematicky vzdělávány. Výchova měla přísná pravidla, stanovená samotnou Marií Terezií. Ta dbala na správnou stravu, hygienu a dostatečný pohyb. Jejím výchovným krédem byla poslušnost, zbožnost a kázeň.

Jenže Marie Alžběta byla od malička velmi rozpustilá, potrpěla si na žertíky a klevety. Zároveň se o ní začalo říkat, že je nejkrásnější ze všech dcer císařovny. Dívka si své pohledné tváře byla dobře vědoma a při sebemenší příležitosti flirtovala s muži, kteří se vyskytovali u dvora, takže se jí začalo říkat „Sličná koketa“.

Na smrtelné posteli

Doba nevinných hrátek však měla brzy skončit. Marie Terezie jí začala hledat vhodného ženicha. Jako první se do jejího hledáčku dostal polský král Stanislav II. August, atraktivní muž, který se líbil i samotné Marii Alžbětě. Ze sňatku ale sešlo, neboť Marie Terezie usoudila, že jde v evropské politice pouze o okrajovou osobu.

Další hledání musela Marie Terezie odložit, neboť ji zaměstnávala Sedmiletá válka, která skončila v roce 1763. Mezitím Vídní obcházela jiná hrozba, která se císařského dvora dotýkala mnohem citelněji než vleklý vojenský konflikt. Město na Dunaji čelilo epidemii pravých neštovic, jedné z nejnebezpečnějších nemocí v lidských dějinách. Hořkou zkušenost s ní měl třeba Josef II., bratr Marie Alžběty, kterému na toto onemocnění v letech 1763-67 zemřely hned dvě manželky.

Vysoce nakažlivou nemoc dostala i Marie Alžběta. Její stav byl natolik vážný, že přijala poslední pomazání. Nakonec se jako zázrakem zotavila, ale po nemoci ji zůstaly jizvy po celém těle včetně obličeje. Z bývalé krásky se v pouhých 24 letech stala žena, od níž se všichni odvraceli s odporem. Marii Alžbětě se zhroutil celý svět.

Hašteřivá šlechtična

Vypadalo to, že už se nikdy nevdá. Přesto jí v roce 1768 svitla naděje. Francouzský král Ludvík XV. ovdověl a rakouská císařovna mu ihned nabídla ruku své dcery. Marie Alžběta se už viděla na pařížském dvoře, ale poté, co Ludvík spatřil její portrét, vdavky si rychle rozmyslel. Nikdy se pak už neoženil a raději se věnoval četným milenkám.

Mnozí čekali, že se Marie Alžběta stáhne do ústraní a bude se vyhýbat posměšným a soustrastným ohledům, ale stal se pravý opak. Žena se rozhodla bojovat se šrámy na duši extrovertním chováním, chodila na večírky, kde ukazovala jizvy pro obveselení hostů. S postupujícími léty však její zahořklost přece jen vystoupila na povrch a stala se z ní hašteřivá dáma s velmi ostrým jazykem.

Marie Terezie se ji snažila „uklidit“ a zařídila jí místo abatyše v ústavu šlechtičen v Innsbrucku, což byl jakýsi luxusní klášter pro urozené dámy. Marie Alžběta se však nadále zdržovala v komnatách Hofburgu a Schönbrunnu. Z Vídně ji vykázal až Josef II., který se po matčině smrti v roce 1780 ujal vlády.

Marie Alžběta se nakonec s těžkým osudem smířila a v Innsbrucku se stala poměrně váženou a oblíbenou osobou. Z města uprchla až v roce 1806, kdy ho obsadil coby Napoleonův spojenec bavorský král.

Zemřela o dva roky později v Linci.