Alžběta, přezdívaná Líza, se Marii Terezii narodila jako šesté dítě v pořadí v roce 1743. Odmalička slýchávala, jaká je krásná holčička, a svého půvabu se brzy naučila využívat. Bylo jí pouhých 12 let, když si její matka povšimla, že hází okem na starší dvořany. "Nezáleželo na tom, zda to byl princ nebo člen švýcarské gardy, Alžbětu uspokojoval jakýkoli obdivný pohled," napsal soudobý kronikář.

Panovnice Lízu nazývala "malou koketou" a radovala se, že má v rodině skvělý materiál pro diplomatický sňatek. Nechtěla ji provdat za nějakého prince z Nemanic, nejkrásnější dceru si měl vzít přirozeně ten nejurozenější a nejbohatší šlechtic. Ukázalo se ale, že to nebude tak jednoduché.

Nejprve se uvažovalo o španělském králi Karlu III., který právě ovdověl, avšak jednání ustrnula na mrtvém bodě. Jako další možná partie se naskytl polský panovník Stanislav, tento sňatek ale rázně zatrhla ruská carevna Kateřina Veliká, protože měla strach, že by se moc Rakouska rozpínala východním směrem. Nabízel se také princ Benedikt, vévoda z Chablais, který se dokonce Alžbětě velmi líbil, jenže Marie Terezie ho nakonec shledala málo významným.

Roky utíkaly, Alžbětě bylo najednou 24 let a na vdávání začala být ve své době přestárlá. K tomu se nakazila neštovicemi a zdálo se, že už ji žádný lékař nezachrání.

Její mladší sestra Josefa nemoci podlehla a kněz udělil poslední pomazání i Alžbětě. Ta se poté jako zázrakem zotavila, její krása ale vzala za své. Tvář zjizvená od neštovic byla v 18. století považována za vrchol ošklivosti a muži se už nemohli na ubohou Lízu ani podívat, natož aby s ní chtěli flirtovat. Alžběta upadla do depresí.

Matka jí zařídila místo abatyše v konviktu pro urozené mladé dámy v Innsbrucku, ale nešťastná Líza chtěla zůstat za každou cenu u dvora. Koketovat už nemohla, a tak aspoň bavila společnost nevhodnými žerty a sarkastickými poznámkami. Když byla v skutečně rozjařené náladě, ukazovala dvořanům své jizvy a vředy a smála se jim s nimi. Jindy se topila v sebelítosti a trávila celé dny zavřena ve své komnatě, aby ji nikdo neviděl.

Z kdysi nejkrásnější dcery císařského páru se stala ostuda Vídně, které se přezdívalo "Volatá Líza". Když po matčině smrti nastoupil na trůn Josef II., sestru z domu vykázal a pobyt v Innsbrucku jí nařídil. Alžběta tu paradoxně našla štěstí. Jejím svěřenkyním nevadilo, že má jizvy od neštovic, přijali ji jako urozenou a vtipnou dámu, která je může poučit o životě v nejvyšší společnosti. Alžběta v konviktu zavedla populární opatření, dovolila chovankám nosit krajky a perly a proměnila církevní instituci v přátelské místo plné smíchu. Zemřela smířená ve věku 65 let.