Marie Amálie se narodila v roce 1746 jako osmé dítě, které její matka Marie Terezie přivedla na svět. I přesto, že žila v přepychu, její dětství historici nepovažují za nejšťastnější. Marie Terezie totiž nepatřila mezi ty rodiče, jež svou lásku dávají bezmezně najevo. Spíš ji zajímalo, jak si její potomci vedou v plnění příkazů. Navíc, Amálie jako dítě v ničem své sourozence nepředčila. Uznání své matky se tak nedočkala.
Amálie ale začala dospívat do krásy. Stala se oblíbenou členkou vídeňské společnosti. Obdivovali ji princové i šlechtici. Díky svému šarmu se tak stala žádanou nevěstou. Marie Terezie tak začala spřádat plány, jak svou dceru výhodně provdat a upevnit tak moc monarchie.
Hořký úděl princezny
Když Amálie potkala vévodu Karla von Zweibrückena, bezhlavě se do něj zamilovala. Byl kultivovaný, hezký a její city opětoval. Byla přesvědčená, že matka jejich sňatek z lásky povolí stejně, jako ho odsouhlasila její sestře Marie Kristině. Jak se však spletla! Ještě téhož roku si měla Amálie místo milovaného Karla vzít parmského vévodu Ferdinanda z rodu Bourbonů. Habsburská monarchie tím měla posílit svůj vliv v Itálii.
Marie Amálie, vévodkyně z Parmy
Hněv Amálie byl obrovský. Neposlechnout hlavu celé říše však bylo nemyslitelné. V červenci 1769 se tak za Ferdinanda v zastoupení provdala. Hned po sňatku se vydala do Parmy. Čekalo ji tam však další obrovské zklamání. Její o pět let mladší manžel byl nejen ošklivý, ale také bez vychování. Do vzdělaného a kultivovaného muže, jak jí byl vykreslen, měl daleko. Šlo o prostoduchého, nepříliš inteligentního chlapce, který měl problém i s realizováním povinností v ložnici. Manželství tak bylo naplněno až tři měsíce po sňatku. Šeptá se, že zasáhnout musel i Ferdinandův strýc francouzský král Ludvík XV., který svému synovci posílal dopisy plné rad.
Marie Amálie
Amálie byla nešťastná. Její nové působiště ji připadalo nuzné, manžel odporný a její úkol, nasměrovat jeho vládu, aby vyhovovala Habsburské říši, hloupý. Po několika měsících domluveného manželství se poprvé v životě rozhodla, že už nebude ustupovat přáním jiných a svůj osud vezme do vlastních rukou. Usmyslela si, že se stane neomezenou parmskou vládkyní.
Začala se zajímat o politickou situaci, o poddané, postupně vyměnila manželovy rádce a pod kontrolu dostala i parmskou šlechtu. Vladařské geny Marie Terezie se nezapřely. Amáliino počínání však vzbudilo odpor nejen na dvoře její matky, ale také u Bourbonů.
Olej do ohně navíc přilévala i svým společenským chováním. Pohrdala etiketou, jezdila na lovy a na večírcích si užívala mužské návštěvníky plnými doušky. Milenci si podávali dveře její komnaty a nijak se tím netajila. Dokonce nahradila většinu svých dvorních dam za „Královské bodyguardy".
Smutný konec
Marie Terezie se snažila svou dceru usměrňovat. Dopisy, které jí posílala, však zůstaly neotevřené. Vše vyvrcholilo v roce 1774, kdy Amálie vyhodila ze dvora ministra Guillaume Du Tillota, nejbližšího poradce svého manžela. Rozzlobila tak francouzské i španělské vládce a své matce způsobila nemalé komplikace. Marie Terezie se s Amálií přestala bavit a dokonce veškerý kontakt s ní zakázala i svým zbývajícím dětem.
Amálie si zatím užívala těžce vydobytou slávu. Ne však na dlouho. Parma se postupem času dostala do krize, část jejích dětí zemřela v nízkém věku a její krása se začala vytrácet. Zatrpklé panovnici zasadila poslední ránu Velká francouzská revoluce. Psychicky ji zdrtila poprava její milované sestry Marie Antoinetty a později, v roce 1800, obsazení Parmy francouzskými vojáky. Ferdinand nakonec musel podepsat smlouvu, v níž se své země vzdává ve prospěch Napoleona.
Po smrti manžela byla Amálie z Parmy doslova vyhnána. Neměla se však kam vrátit. Ve Vídni totiž nebyla, kvůli bývalému rozkolu s rodinou a skandálnímu životu, vítaná. Nakonec se přestěhovala do Prahy, kde dva roky žila na Pražském hradě. Psychicky a fyzicky zlomená zemřela v červnu 1804. Její tělo je pohřbeno v tamní Královské kryptě. Její srdce však bylo převezeno do milované Vídně, kterou musela z donucení opustit.
Zdroj:
