Marie Terezie ještě před narozením každého ze svých dětí plánovala, jakou bude mít budoucnost. Šlo totiž hlavně o budoucnost monarchie. Její děti se jí bály, ale kromě Josefa II. se jí postavila velmi drsně jen Marie Amálie, které sourozenci říkali Mali.
Na video o dětech Marie Terezie se podívejte zde:
Matce navzdory – nenaplněná láska
Marie Amálie se narodila v roce 1746 coby osmé dítě. Dva její starší sourozenci ale zemřeli. Malino dětství nebylo z nejšťastnějších a mezi sourozenci nebyla oblíbená, stejně jako u matky. „Marie Terezie zřejmě všechny své děti milovala, ale nenašla způsob, jak k nim svou lásku projevit. Navíc Amálie od matky slýchala buď kritiku, nebo byla porovnávána s ostatními sestrami," připomíná kniha In Destiny's Hands: Five Tragic Rulers, Children of Maria Theresa od Justina C. Vovka.
Z Amálie vyrostla oblíbená členka vídeňské společnosti. Na dvoře doslova zazářila. Mnozí princové a šlechtici ze zahraničí, kteří přijížděli do Vídně na návštěvy, z města odcházeli okouzleni jejím šarmem. A tak se stalo, že z ní vyrostla velmi žádoucí nevěsta s krásnou postavou i tváří a mimořádně milou povahou.
Matka ji připravila jiný osud
Mali byla chytrá, samostatná, ale stejně tak svéhlavá a neposlušná, což Marie Terezie nesnášela. Považovala svou dceru za příliš chlapeckou. I její otec ji brával na lovecké výpravy, což Mali milovala. Stejně tak milovala přírodu a nesnášela doktory, protože se bála bolesti. A stále doufala, že i ona se vdá z lásky a nebude muset poslechnout přání své matky.
Mali milovala bavorského vévodu Karla Zweibrückenského, který v době pobytu ve Vídni požádal Marii Terezii o Amáliinu ruku. Samozřejmě byl odmítnut, protože v té době to nebyla vhodná partie. Karel sice dosáhl díky dědictví v Bavorsku významného postavení, ale to bylo až mnohem později.
Marie Terezie své dceři nedovolila vdát se z lásky, jako Marii Kristině, kterou nejvíce milovala. Panovnice rozhodla, že Marie Amálie i její mladší sestra Marie Karolína budou provdány za muže z rodu Bourbonů, aby habsburská monarchie posílila svůj vliv v Itálii. Mali přikázala vzít si osmnáctiletého Ferdinanda Parmského. A to opravdu nebyla radost. Hůř Mali dopadnout nemohla. Amálie byla zdrcená a zuřila, jak jen mohla.
Ferdinand Parmský
Na několikrát, ale přece
Oddalovaná svatba se nakonec měla konat 19. července 1769. Ferdinand byl nedospělý hulvát a hrubián, který se k Amálii vůbec nehodil, navíc byl fanatický a jeho žena ho moc nezajímala. Nemohla tedy dostát dobře mířeným radám své matky a její nešťastné manželství se podepsalo na jejím zdravotním stavu i vzhledu.
Mali se tedy rozhodla matce pomstít a odmítla být vzornou ženuškou svému děsnému muži. Její manžel, náboženský fanatik ponořený do svých zálib, se své ženy bál, takže jí v ničem nebránil a ve všem ustoupil. Když se Mali stala matkou, rozhodla se stát parmskou samovládkyní a začala v Parmě hýbat zákulisními šachy. Amálie pohrdala etiketou, bavila se lovem a až neslušně si užívala nejrůznější večírky a také společnost mužských strážných z paláce. Míchala se do politiky, čímž sama způsobila několik skandálů, takže s ní matka přestala komunikovat a k témuž nutila i Maliny sourozence. Tento bojkot měl Mali přimět k poslušnosti, ale nepomohlo to.
Kromě svého chování měla Mali i množství milenců. S manželem Ferdinandem žili odděleně a setkávali se občasně jen kvůli plození následníků. Nakonec měli sedm dětí a Mali dosáhla svého: Opravdu se stala v Parmě neomezenou vládkyní. Ale ne se šťastným koncem. Parma se pod jejím vlivem dostala do krize a Mali začala sama chátrat. Nepomohla ani poprava její jediné oblíbené sestry Marie Antoinetty.
Černá ovce rodiny
Amálie žila v Parmě, která jí už nepatřila, do roku 1802, kdy Ferdinand za záhadných okolností zemřel - údajně byl otráven. Matka jí bohužel nikdy nedovolila se do Vídně vrátit, byť třeba na návštěvu. A ani sourozenci se nad ní neslitovali, Josef II. ji později ani neinformoval o tom, že matka umírá.
Po smrti Marie Terezie Mali ztratila veškerou energii, ale až po smrti většiny svých sourozenců požádala svého synovce, císaře Františka I., aby se mohla vrátit do monarchie. Žádost byla konečně vyslyšena a Mali se směla přemístit přímo na Hradčany do Prahy, ke které však neměla žádný vztah. Do Vídně ale nesměla.
V té době byla těžce nemocná a Prahy si moc neužila. Měla těžké revma, ochrnula jí levá noha a nakonec zemřela.
Zdroje:
