V prosinci roku 1778 se královskému páru narodilo první, vymodlené dítě. Marie Antoinetta krátce po vyčerpávajícím porodu zkolabovala. Teprve když přišla k sobě, dozvěděla se, že má dceru. "Chudinko malá, nejsi tím, koho si všichni přáli, ale přesto mi nejsi o nic méně dražší. Syn by byl majetkem státu. Ty budeš jenom moje," pravila prý královna k novorozené holčičce, kterou pojmenovala po své matce Marii Terezii.

Nemohla tušit, že právě toto miminko bude nakonec z jejích dětí jediné, kdo se dožije vyššího věku. Ludvík Josef byl chytrý chlapec, ale narodil se s deformací páteře a žeber, což mu omezovalo dýchání. Býval často nemocný a v pouhých sedmi letech zemřel na tuberkulózu - shodou okolností měsíc předtím, než padla Bastila a vypukla revoluce.

Nejmladší Žofie podlehla stejné nemoci jako její bratr, a to již v 11 měsících života. Její smrt byla pro Marii Antoinettu obzvláště bolestivá. "Kdybych neměla své další milované děti, také bych si přála zemřít," prohlásila tehdy. Osudy jejích přeživších potomků však měly být smutnější, než si dokázala představit.

Malého krále utýrali

V lednu roku 1793 byl král popraven a v červenci Komuna odebrala Marii Antoinettě děti. Ludvík Karel dostal v Templu samostatnou celu a o jeho další výchovu a vzdělání se měl starat švec Simon se svou manželkou. Bohužel šlo o téměř negramotného, hrubého a věčně opilého muže, který malého svěřence týral.

Simon nakonec skončil na popravišti, avšak malému Ludvíkovi to nijak nepomohlo. Naopak, byl uvržen na samotku ve věži, kde se o něho nestaral už vůbec nikdo. Stráže mu malým okénkem podávaly pravidelně jídlo, ale neměl možnost se umýt nebo převléknout. Na cele nebyl ani záchod. Když se v červenci roku 1794 změnilo v zemi vedení a do věže zavítal nový velitel armády, malý král už nemohl ani chodit. Ležel ve vlastních výkalech, nohy měl poseté boláky a jen se třásl.

Chlapec byl na doporučení lékaře převezen do ošetřování na služebnu dozorců, ale z prožitých traumat se už nevzpamatoval. Za necelý rok zemřel.

Zahořklá vévodkyně

Jeho starší sestra Marie Terezie Šarlota měla štěstí, že byla dívkou. Nemohla zdědit trůn, a revolucionáři ji proto neshledali tolik nebezpečnou. Po propuštění z vězení se provdala za svého bratrance, vévodu d'Angoulême, který byl dokonce, byť jen na dvacet minut, prohlášen králem Francie, než z donucení podepsal abdikaci.

Manželé se poté vydali do Rakouska, kde strávili většinu života. Vévodkyni však stíny z trudného dětství nikdy neopustily. Bývá líčena jako věčně nešťastná a zatrpklá žena, jež na rozdíl od své matky nepobrala mnoho půvabu ani osobního kouzla. Stranila se i vlastního chotě a její manželství nebylo konzumováno. Zemřela osamělá v roce 1851 ve věku 72 let. Ve své poslední vůli odpustila všem, kdo učinili její život tak hořkým. Podle vlastních slov tím následovala příklad svých rodičů.

Více informací o osudech dětí Marie Antoinetty přináší anglický dokument:

Zdroj: Youtube


Zdroje: https://www.mentalfloss.com/, https://en.chateauversailles.fr/, https://www.ranker.com/