Šok Marie Antoinetty na dvoře Ludvíka XVI.: Tak otřesnou hygienu nečekala
Francouzský zámek Versailles se stal synonymem krásy a luxusu. Nebylo to tak ale vždy. V době vlády „Krále Slunce" Ludvíka XVI. byl pravým opakem. Jeho chodby byly plné exkrementů, výměšky prosakovaly skrze zdi a rozsáhlá zahrada sloužila jako jeden velký veřejný záchod. Není divu, že čistotná Marie Antoinetta byla zděšena.
Krásná Rakušanka byla proslulá svou láskou k čistotě. Denně se koupala, myla si zuby, bílila si kůži, používala pleťové krémy a na noc si nasazovala speciální rukavice, jež měly zajistit jemnou a hladkou pokožku. I když je toto vše v dnešní době zcela obvyklé, v 18. století byla terčem pomluv a posměšků. (Zdroj: thisisversaillesmadame.blogspot.com)
WC bylo všude
Za postojem lidí však mohla stát holá závist. Marie Antoinetta byla na francouzském dvoře asi jedinou osobou, kolem níž nelétaly mouchy. Hygienické podmínky byly totiž otřesné. Na zámku žilo kolem 2000 lidí, kteří nesměli používat ani jeden z devíti záchodů. Ty byly určené pouze pro královskou rodinu. Dvořané si tedy ulevovali všude. A to doslova.
Jakmile „to" na ně přišlo, neobtěžovali se zajít alespoň někam za roh. Schodiště, chodby, vázy, krby, ale také rozsáhlé zahrady byly plné lidských výměšků. Dámy zašly dokonce až tak daleko, že si ulevovaly i uprostřed zábavy na tanečním parketu.
Francouzská hygiena
Jedinou záchranou byly parfémy, které šílený odér alespoň na chvíli přebily. Směs pachu z neumytých těl, mastných vlasů, moči, výkalů a potu ale i tak lákala spoustu parazitů. Mouchy, vši a další „breberky" byly na denním pořádku. Proto dvořané nosili drbátka a dvorští krejčí šili oblečení v takových barvách, na kterých nebyl hmyz tak nápadný. (Zdroj: bulvarnihistorie.cz)
Jak je možné, že lidem nevadily tak otřesné hygienické podmínky, všudypřítomný zápach, hmyz a špína? Mohou za to lékaři. Ti ještě v 17. a 18. století považovali koupel za zdraví škodlivou a voda byla, podle nich, nositelem nemocí. Pobyt ve vaně totiž mohl propustit do těla „špatný vzduch“. (Zdroj: www.perinijournal.it)