Zdroj: Élisabeth Vigée-Lebrun / Creative Commons / Veřejné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/
Poprava Marie Antoinetty: Řekla katovi vtip o límečku, který vešel do dějin
V lednu 1793 byl popraven její manžel, o několik měsíců později musela jít pod gilotinu ona. Marie Antoinetta byla ve špatné chvíli na špatném místě. Kvůli tomu, že byla ve Francii cizinka, a navíc milovala luxus, se stala trnem v oku prostého lidu. Ke gilotině přišla s kamennou tváří bez jediného náznaku strachu. Její poznámky před smrtí jsou legendární.
Dcera Marie Terezie mohla mít za svých mladých let všechno, na co ukázala. Byla zvyklá na luxus, který viděla všude kolem sebe. Potíže nastaly, když se ve 14 letech musela kvůli dohodnutému manželství přesunout z Vídně na francouzský dvůr Ludvíka XV. a zároveň dědečka jejího plánovaného manžela Ludvíka XVI. Důvodem bylo spojení rodu Habsburků s Bourbony.
Zdroj: Neznámý / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/
Revoluční Francie
Ve Francii však v té době nebyla vůbec dobrá politická situace. Stála na prahu revoluce, kdy se zbavila všech potomků Bourbonů.
Na dvoře si sice Marie Antoinetta užívala blahobytu, lid za zdmi jejího paláce však hladověl. Na čerstvě přistěhovanou cizinku tak ihned začali lidé soustředit svůj hněv. Naivní královna jim vzkázala, že když nemají na chleba, „ať se nají koláčů“.
Podle prostého lidu byla na vině právě ona. Nesla vinu za to, že státní kasa byla vypleněná a prázdná. I když to nebyla pravda, život v přepychu na špatném místě ji nakonec stál život.
Veřejný žalobce ji obvinil ještě z dalších činů, mezi něž patřilo i zneužívání vlastního syna, a nemilosrdně ji poslal pod gilotinu. (Zdroj: nasregion.cz)
Zdroj: Profimedia.CZ
Syndrom Marie Antoinetty
Říká se, že královně den před popravením zbělely vlasy. Tento velmi vzácný, ale lékařsky prokázaný jev nakonec dostal označení syndrom Marie Antoinetty. Že se to skutečně stalo, mohl zkontrolovat kat, který jí před popravou musel ostříhat vlasy, aby tak byla před občany co nejvíce zostuzena.
V den popravy čekaly Marii Antoinettu na náměstí Place de la Révolution davy rozzlobených Francouzů. Na místo dojela v obyčejném drkotajícím vozíku táhnutém dvěma bílými koňmi. Se svázanýma rukama, oděna v pro ni netypických bílých šatech a čepci hleděla vstříc svému osudu.
Společnost ji kromě kata dělalo neuvěřitelných 30 000 vojáků, kteří měli dohlížet na to, aby královna neutekla. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
„Smrt Rakušance“
Za mohutného skandování se před polednem vydala ke gilotině. Nedala na sobě znát nervozitu či rozrušení, do poslední chvíle byla naprosto klidná. Naučené způsoby si zachovala i na popravišti, kdy se omluvila katovi za přišlápnutí jeho nohy.
Když královna stála vedle gilotiny, ještě stihla všem přítomným vytřít zrak a zapsat tak některé z jejich odpovědí do dějin. V posledních okamžicích před popravou jí například přítomný kněz povzbuzoval, aby měla odvahu. Poslední vládkyně Francie však hrdě odvětila: „Odvaha? Moment, kdy mé strasti skončí, není okamžikem, kdy má odvaha selže.“
Ještě známější výrok je pak ten, když podala svůj kapesníček katovi a řekla: „Otřete mi tu gilotinu, ať mi nezamaže límeček.“ (Zdroj: www.biography.com)
Zemřela ve svých pouhých 37 letech, dne 16. října 1793 v 12:15. Poté, co její hlava spadla do košíku pod gilotinou, dav zakřičel: „Vive la République!“ „Vive la Liberté!“ (Ať žije Republika! Ať žije svoboda!). Kat Henri Sanson za burácení davu zvedl její hlavu do výšin. Pohřbena byla v neoznačeném hrobě společně se svým manželem Ludvíkem XVI. (Zdroj:allthatsinteresting.com)
