Ze čtyř dědí Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty se francouzské revoluce dožily jen dvě. Dcera Sophie se narodila předčasně a zemřela měsíc před prvními narozeninami, Ludvík Josef skonal v sedmi letech, zřejmě na tuberkulózní zánět páteře. Do domácího vězení v pařížských Tuileriích byla v říjnu roku 1789 spolu s královskými rodiči převezena desetiletá Marie Terezie Šarlota a čtyřletý Ludvík Karel.
Ten ve svém věku nemohl chápat, co se kolem něho děje, proč lidé na rodiče tolik křičí a napichují na kopí hlavy zavražděných gardistů. "Neubližujte mamince!" volal do davu zuřivě dotírajícího na královský kočár.
Marie Terezie Šarlota revoluci přežila.
Po nezdařeném útěku byl osud rodiny zpečetěn
Pak byl téměř dva roky klid. Rodina žila společně v Paříži, zatímco o moc soupeřili radikálové. V červnu 1791 už bylo jasné, že Francie není pro krále nadále bezpečná. Pečlivě naplánovaný útěk ale nevyšel. V srpnu téhož roku byl Ludvík XVI. s manželkou a dětmi uvězněn v pevnosti Temple. Tehdy ho už revolucionáři začali titulovat "občan Kapet" a malého Ludvíka Karla hrubě uráželi.
V lednu roku 1793 byl král popraven a Marie Antoinetta napříště nesměla vidět své děti. Obě byly drženy v samostatných celách a odloučení od matky špatně snášely. Ludvík Karel se přitom ocitl v horším postavení než jeho starší sestra, protože se dle tradičního práva stal po otcově smrti králem Ludvíkem XVII. Alespoň takto ho vnímali neústupní monarchisté i celý svět mimo francouzské hranice. Pro revolucionáře byl tento osmiletý klučina nebezpečným symbolem. Přesto ho nezamordovali hned.
Ludvíka Karla potkal neobvykle smutný osud.
Týrání vystřídala lhostejnost
Rozhodli se ho převychovat. V revolučních řadách ale nepochodovali zrovna vzdělanci, a tak se učitelem mladičkého krále stal agresivní primitiv Antoin Simon, který se nikdy pořádně nenaučil ani číst a psát. Zato si ale pamatoval nápěvy revolučních písní a Ludvíka Karla nutil je po něm opakovat. K tomu si rád přihnul vína a brandy, přičemž se stával oplzlým a začínal zpívat i sprosté písně hospodské. Výuka končila vysvětlením, že Ludvíkova matka a sestra jsou sprosté děvky, což chlapec opakovat odmítl a byl za to surově zbit. Díky Simonově manželce se mu však každý den dostávalo jídla a čistého prádla.
V říjnu roku 1793 gilotina sťala i Marii Antoinettu. Ludvíkovi to nikdo neřekl. Za tři měsíce byl Antoin Simon ze své funkce odvolán a malý král byl umístěn do kobky ve Velké věži Templu. Bití a nadávky sice skončily, ale na druhé straně se už o něho nikdo nestaral. Dozorci mu malým okénkem podávali jídlo, a to bylo všechno. Ludvík se nemohl umýt ani převléknout, celu postupně zaplnil vlastními výkaly a na nohou se mu objevily boláky a vředy.
Když se v červenci 1794 karty otočily a pod gilotinou skončil jak radikální Robespierre, tak tyranský Simon, Ludvík Karel už ani nechodil a působil jako šílený. V tomto zbídačelém stavu ho objevil nový velitel armády a přivolal k němu lékaře. Hoch byl posléze převezen do domácího ošetřování, avšak dlouhodobé špatné zacházení se na jeho zdraví podepsalo nevratně. V červnu 1795 jeho vysílené tělo vypovědělo službu. Bylo mu pouhých 10 let.
Revoluci tak z celé rodiny přežila jen Marie Terezie Šarlota. Později se provdala za svého bratrance Ludvíka Antonína Bourbonského a většinu života s ním prožila v exilu.
Zdroje: www.novinky.cz, www.ranker.com, www.mentalfloss.com
