Marie Cecílie Autschová se narodila roku 1900 v Rölleckenu v Severním Porýní. Po dovršení Kristových let vstoupila do řádu trinitářek a o pět let později složila věčné sliby a přijala jméno Anděla. Byla hlasitou odpůrkyní násilí na druhých, byla proti všem formám ideologií a jen těžce nesla nástup nacismu. Mimo postu řeholnice Řádu Nejsvětější Trojice se živila jako vychovatelka a pravidelně pomáhala při žních. Náboženská příslušnost jí přikazovala pokoru, ale pro Hitlerův režim neměla pochopení. "Hitler je metla pro celou Evropu," prohlásila. Nebyla zdaleka jediná, kdo si to myslel, ale měla tu smůlu, že ji někdo z jejího okolí udal. Za neposlušnost a urážku vůdce ji gestapo v srpnu 1940 zajalo a odvezlo do koncentračního tábora v Ravensbrücku.

Víra v dobro

Zažívala utrpení jako všichni ostatní, ale ani na pokraji smrti nemyslela jen na sebe. Pomáhala druhým a pro dobrý skutek nasazovala vlastní život. Na své dvaačtyřicáté narozeniny byla převezena do Osvětimi. V její neprospěch hrálo pohlaví, věk i neotřesitelná víra. Nečekala, že by ji Mengele u vstupní brány poslal na stranu, kde existuje naděje na přežití. Jako zázrakem se dostala do prádelny a asistovala při rozdělování jídla.

Vězni v ní viděli anděla a jeptišku nikdy neprozradili. Kdyby se dozorci dozvěděli, co tajně dělá, čekala by ji okamžitá smrt. Ani jeden den nevynechala modlitbu a obracela ke všem svatým i během převozu v dobytčáku.

Židovská lékařka, která byla Anděle blízká, řekla: "Do tohoto blázince přišla Anděla jako úsměv ranních červánků, jako paprsek slunečního světla."

Hrudky mýdla

Ukrývala v prádelně těžce nemocné, které by místní lékaři nechali radši zemřít. Rozdávala hrudky mýdla, aby se mohli vězni omýt. Zabraňovala tak šíření nemocí. Po nocích jim zašívala oblečení a tajně ohřívala vodu. V opačném případě vězni prochladli a umírali. Dávala o sběračku jídla více a ženám podstrkovala hygienické pomůcky.

Pouhý den před Štědrým dnem roku 1944 začalo bombardování Osvětimi. Mezi zemřelými byla i Anděla, která nevydržela tlak a selhalo jí srdce. Ve čtyřiačtyřiceti letech odešel na věčnost "Osvětimský anděl". V březnu 1990 byl vídeňským arcibiskupem Janem Heřmanem zahájem proces blahořečení. Pomáhala maličkostmi, ale soustavně a bezelstně. Za statečnost a neúnavnost si obdiv zaslouží.