Když se v roce 1921 Marie Curie-Skłodowská nechala přesvědčit k šestitýdennímu turné po Spojených státech, vůbec nečekala, kolik pozornosti a poct se jí tu dostane. Prezident Warren Harding ji přijal v Bílém domě a přivítal ji dlouhým proslovem, ve kterým ocenil její "skvělé výsledky v oblasti vědy a intelektu" a označil ji za "vznešenou ženu, nesobeckou manželku a oddanou matku".

Taková slova nebyla zrovna na místě, protože v případě mužských vědců se jejich role skvělého manžela a otce obvykle veřejně nekomentovala, nicméně před sto lety si společnost obraz ženy dosud spojovala automaticky s mateřstvím a dáma zaslíbená vědě nepatřila k běžným fenoménům. Prezident Harding zkrátka netušil, jak k ní přistoupit a jak ji pochopit.

A nebyl jediný. Svou první dceru Marie svěřila krátce po porodu do péče tchánovi, aby mohla nerušeně pracovat na svém výzkumu. Schytala za to mnoho pohoršených pohledů od kolegů, ačkoli tchán si na roli "dědečka na mateřské" vůbec nestěžoval. Naopak to byl on, kdo Marii nabídl, že se o dítě postará.

Aktivní vdova

Když byly druhé dceři dva roky, slavná vědkyně ztratila manžela, jenž byl jejím věrným spolupracovníkem. V hlubokém zamyšlení vstoupil do cesty koňskému spřežení, které ho na místo usmrtilo. Marie odmítla vdovskou penzi a místo života v ústraní převzala po svém muži pozici profesorky na Sorbonně. Stala se první ženou, která zde kdy vyučovala. Na její první přednášku se dostavil dav studentů, fotografů, umělců a celebrit. Nedala najevo žádný zármutek nad smrtí manžela a s chladnou hlavou se rozhovořila o zákonech hmoty.

Objevila radium a polonium a rozvinula teorii radioaktivity. Přesto nebyla přijata do Francouzské akademie věd. Někteří členové totiž zastávali názor, že žena mezi ně nepatří. "Celý den pracuji v laboratoři, to jediné umím. Je mi tu lépe než kdekoli jinde," poznamenala si Marie do deníku.

Plíživá smrt

Za první světové války rozmístila na frontě 18 mobilních rentgenových zařízení a na různých místech Evropy instalovala 200 permanentních. Zároveň se začala zabývat otázkou, zda by se s pomocí radioaktivity nedala léčit rakovina.

Uvědomovala si přitom riziko, že by radioaktivní materiály mohly lidskému zdraví i škodit. Pravidelně testovala krevní obraz svých pracovníků a trvala na tom, aby s radioaktivními izotopy manipuloval pouze vyškolený personál.

Sama sebe ale před ničivými důsledky dlouholetého výzkumu neuchránila. V roce 1934 se u ní rozvinula aplastická anémie a její kostní dřeň přestala produkovat krvinky. Téměř oslepla a musela se odebrat do sanatoria. Po dvou letech fyzického utrpení zemřela ve věku 66 let.

Její osobní předměty včetně vědeckých zápisků a rukopisů musely být uloženy do olověných boxů, protože vykazovaly vysokou hladinu radioaktivní kontaminace. Nebezpečí v sobě skrývalo i Mariino tělo. Její rakev proto byla pro jistotu vylita centimetrovou vrstvou olova. Takto se vydala na poslední cestu žena, která si bez ohledu na remcání okolí zařídila život podle vlastních představ a sledovala jediný cíl: přispět k lidskému vědění.

Hlavní úspěchy Marie Curie-Sklodowské shrnuje následující video:

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.smithsonianmag.com, kenyonlyceum.wordpress.com, www.nobelprize.org