Narodila se jako třinácté dítě Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. Své jméno zdědila po svých již zemřelých sestrách. Stejně tak svého nastávajícího manžela Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského.
Tomu Marie Terezie v rámci své sňatkové politiky přislíbila nejprve dceru Johannu Gabrielu. Ta ale zemřela na neštovice. Na řadu tak přišla Marie Josefa. Bohužel, i ona těsně před svatbou zákeřné nemoci podlehla. I přes svou ztrátu trvala dále arcivévodkyně rakouská a královna uherská na pokrevním spojení habsburské říše a Neapolského království. Osud patnáctileté Marie Karolíny tak byl zpečetěn.
Marie Karolína
Když se dozvěděla, za koho bude provdána, zhroutila se. Celá Evropa si šeptala o jeho výstřelcích. Nejen, že byl ošklivý a přezdívalo se mu „Král Nosatec", ale taký byl známý svou neobvyklou láskou ke zvířatům. „V paláci je nejméně pět mramorových komnat, kde se volně prohání slepice, kachny, holubi a psi. V některých z nich jsou i klece s potkany, které král jednou za čas vypustí, aby je mohl chytat," vyprávěl císař Josef II., otec Marie Terezie.
Mladý panovník byl navíc nevzdělaný, hrubý a spíše než vládnutí ho bavilo popíjení v hospodách a obšťastňování konkubín. Marie Karolína, vychovaná na uhlazeném rakouském dvoře, se připravovala na nejhorší. Reálná muka však zažila, když dorazila do Neapole, kde po osmi dnech svatebních oslav ulehla se svým manželem do lože. „Raději umřu, abych si už nemusela vytrpět to, co jsem zažila. Kdyby mi víra dovolila, sáhla bych si na život," psala své vychovatelce.
Marie Karolína se stáhla do sebe. Své neštěstí si začala vybíjet na okolí. Začali se jí bát jak dvořané, tak manžel. Uklidnil ji až dopis do matky: „Vím, že máš v sobě zlobu, ale nikdy nesmíš zvyšovat hlas. Zaměstnej svou mysl. To ti zabrání dělat nevhodné komentáře," napsala ji. Od své švagrové a zároveň sestry Ferdinanda si nechala poradit, jak svého muže uspokojit a co na něj platí. „Začala používat metodu cukru a biče. Nejdřív ho chválila, pak ho plísnila. Zjistila, že její dětinský manžel si nechá rád rozkazovat," píše Justin C. Vovk v knize Marie Terezie In Destiny's Hands: Five Tragic Rulers, Children of Maria Theresa. Sama Marie Karolína si našla také novou zálibu. Začala vládnout.
Marie Karolína vs. Napoleon
Po narození v pořadí prvního syna v roce 1776 uplatnila své právo vstoupit do Státní rady. Nechala odvolat ministra Bernarda Tanucciho a místo něj dosadila anglického poradce Johna Actona. Začala omezovat španělský vliv a utužovat vztahy s Rakouskem a Anglií. Zároveň se pustila do reforem.
Zřídila Akademii věd, snížila vliv církve, zasadila se o lepší zdravotnickou péči, nechala zmodernizovat armádu. V té době se jí vše dařilo. Neapol vzkvétala, lidé ji měli rádi a ona si našla cestu i ke svému manželovi, jemuž postupně porodila osmnáct dětí. Zlom nastal 5. května 1789 kdy vypukla Velká francouzská revoluce.
Když Francouzi nechali popravit její milovanou sestru Marii Antoinettu, stala se hrdou bojovnicí proti všem povstalcům. Nechala zavřít hranice, zřídila tajnou policii a zavedla přísnou cenzuru. Spojila se v Británií a přidala se k první koalici proti Francii. Napoleon Bonaparte o ní začal mluvit jako o nejnebezpečnější ženě Evropy. V únoru 1798 ale francouzské jednotky obsadily Vatikán, čímž se ocitly přímo na hranicích Neapolsko-sicilské monarchie. A Napoleon putoval dál.
Královská rodina se musela dát na útěk. Nejdřív se schovala na Sicílii, poté odjela do Vídně. Když se Marie 17. srpna 1802 vrátila do Neapole, své království nepoznávala. Nakonec ji i krále stoupenci Napoleona sesadili z trůnu. Zlomená Marie Karolína opět prchala. Ze Sicílie sledovala ničivou hrůzu Napoleonských válek. Nakonec se rozhodla, že jako poslední žijící dcera Marie Terezie zemře ve své domovině. Vydala se na nebezpečnou cestu do Vídně. Tam, 8. září roku 1814, skonala. Slavné porážky svého největšího nepřítele v bitvě u Waterloo se tak nedočkala.
Zdroj:
