Marie Karolína (1752–1814) byla třináctým dítětem císařského páru a ze sourozenců měla nejblíže k nejmladší Marii Antoinettě, od které ji dělily tři roky. Děvčata vyrůstala spolu a společně také zlobila, až jim matka kolikrát pohrozila, že je rozdělí. Pro nezkrotnou Karolínu ale měla zvláštní slabost. Když si dívka stěžovala na svou vychovatelku, najala jí jinou, což bylo ve své době velmi neobvyklé. V případě budoucího manžela však byly veškeré Karolíniny nářky marné.

Třetí nevěsta v pořadí

Marie Terezie chtěla za každou cenu stvrdit spojenectví se španělským králem a slíbila dát jednu ze svých dcer jeho synovi Ferdinandovi, který vládl Neapolskému a Sicilskému království. Nevěstou měla být původně Johanna Gabriela, ta ale bohužel v pouhých 12 letech zemřela na neštovice. Do Neapole se proto začala chystat její o rok mladší sestra Marie Josefa. Svatba byla už dohodnuta a Josefa měla sbaleno všech 99 nádherných šatů, když vtom onemocněla neštovicemi i ona. Zákeřnou nemoc nepřežila.

Další v pořadí byla Marie Karolína, která s Ferdinandem jako ženichem vůbec nepočítala. Ztropila scénu, avšak matka jinak nedala. V dubnu roku 1767 se Karolína v slzách rozloučila s rodinou a vydala se do Itálie.

Chyběl mu intelekt i dobré mravy

Její ženich byl ještě ošklivější, než si ve svých nočních můrách představovala. Jeho protáhlé bledé tváři dominoval nezvykle dlouhý nos, pro který se mu v Neapoli přezdívalo "král Nosatec". Za svou nevěstou výrazně zaostával i intelektem. Ačkoli se celé dětství učil několika cizím jazykům, byl schopen ze sebe vysoukat jen několik základních frází. Nešly mu ani počty. Zajímal se jen o zábavu, jízdu na koni a hony.

"Je to opravdové mučednictví, zvláště když člověk musí předstírat, že je šťastný... Kdyby mi náboženství nepřipomínalo, abych myslela na Boha, raději bych se zabila, než abych žila tak, jak jsem žila uplynulých osm dní. Bylo to peklo a často jsem si přála zemřít," přiznala Marie Karolína v dopise sestře.

Na nové prostředí si špatně zvykala. Zatímco jí jako královně etiketa přikazovala i v parném létě nosit těžké černé šaty, Ferdinand nerespektoval ani základní mravy a bezostyšně flirtoval s dvorními dámami, které dokonce plácal po zadnicích. Navíc mu vůbec nevadilo, že to v paláci odporně páchne zvířecími výkaly. Král zvířata miloval a obklopoval se množstvím koček, psů, králíků a papoušků.

Pravá dcera své matky

Marie Karolína si brzy všimla, že je Neapolské království žalostně zaostalé a její manžel se o jeho správu vůbec nezajímá. Prakticky za něho vládl jistý Bernardo Tanucci, který býval jeho regentem a moc si podržel i poté, co Ferdinand dosáhl zletilosti. Marie Karolína projevila náturu své matky, Tanucciho odstavila a vzala otěže vlády do vlastních rukou. Během dlouholetého úřadování stihla porodit 18 dětí, dospělosti se však dožilo jen sedm z nich.

Ačkoli Ferdinand svou manželku podváděl na každém kroku s konkubínami, velmi na ni žárlil. Co se týkalo vlády, nechával jí volný prostor. Byl rád, že se o nic nemusel starat sám. Na otázky týkající se politiky odpovídal: "Zeptejte se mojí ženy, ta ví všechno!" Na druhé straně ale Karolínu podezíral z tajného vztahu s námořním důstojníkem Johnem Actonem, kterého si zvolila za osobního poradce. "Jednou vás přistihnu!" řval prý na svou ženu. "A pak vás oba zabiju a vyhodím z okna!"

Karolína se těmito scénami nenechala rozházet a soustředila se na státní reformy. Když se dozvěděla o popravě své milované sestry Marie Antoinetty, podnikla veškeré kroky k tomu, aby se revoluční řádění nerozšířilo z Francie do dalších zemí. V Neapoli dokonce zavedla tajnou policii, která potenciální revolucionáře stopovala.

Zbytek života strávila bojem s Napoleonem, kterého z hloubi duše nesnášela jako všechno francouzské. Jeho porážky u Waterloo se už ale nedožila. Zemřela v září roku 1814 v rodném Rakousku, kam přijela strávit poslední měsíce života. Její hrubiánský manžel ji přežil o deset let.

Zdroje: https://www.ranker.com/, https://cs.wikipedia.org/, http://www.unofficialroyalty.com/