Hýčkaná Mimi a smutná Isabella
Marie Kristýna (1742-1798) se narodila pod šťastnou hvězdou jako páté dítě z šestnácti, Marii Terezii a Františku I., císaři Svaté říše římské. Rozmarnou budoucí arcivévodkyni od malička rodiče hýčkali. Byla jejich nejoblíbenější dítě a sourozenci na ni žárlili. Byla velmi nadaná. Učila se anglicky, francouzsky a italsky, Jezuita Lachner ji vyučoval dějepis. Měla i výjimečný malířský talent. Její kresby císařské rodiny byly vystaveny na zámku Schönbrunn. Namalovala i nádherné kopie holandských a francouzských mistrů malířů. Na dvoře byla oblíbená, říkalo se jí Mimi.
Princezna Isabella Marie Parmská (1741-1763) spatřila světlo světa poslední den roku. Její otec byl španělský princ, matka Louisa Alžběta ji porodila ve čtrnácti. Isabella se učila hrát na housle, četla knihy známých filosofů a teologů. Když jí bylo necelých 18, matka jí zemřela na neštovice. Od té doby často propadala melancholii a nabyla přesvědčení, že i ona zemře mladá.
První lásky
Marie Kristina byla nejen vzdělaná, ale i krásná. V sedmnácti prožila milostný románek s württemberským vévodou Ludvíkem Evženem, sňatek však nepřicházel v úvahu, vévoda totiž nebyl dostatečně urozený. I Isabella byla krásná, vzdělaná a v sedmnácti zamilovaná. Její otec také vztah s nevhodným vévodou neschvaloval, ale navíc ho nechal zabít. Isabella se z donucení musela v roce 1760 provdat za arcivévodu Josefa Rakouského, následníka trůnu Habsburské monarchie a bratra Mimi. Isabella Josefa naprosto okouzlila, zahrnoval ji láskou, ona však jeho city neopětovala.
Jako dvě hrdličky
Isabella se Josefa stranila a naopak zahořela láskou k Marii Kristýně. Obě zamilované dámy spojoval i zájem o umění a hudbu. Strávily spolu spoustu času, procházely se po zahradách, hrály hry, malovaly si navzájem portréty, zpívaly si a tančily. I když se viděly každý den, psaly si dlouhé dopisy ve francouzštině, ve kterých Isabella vyznávala lásku k Mimi. „Nemohu myslet na nic jiného, než jak jsem hluboce zamilovaná. Kdybych jen věděla, proč tomu tak je, vždyť jsi tak nemilosrdná, že by tě člověk neměl milovat, ale nemohu si pomoci…“ nebo „…šíleně tě miluji a doufám, že tě políbím, také že budu nadšená, až tě uvidím, políbím tě a nechám se od tebe políbit!"
Isabella Parmská
Jedna láska končí, jiná začíná
Romantickou lesbickou lásku na císařském dvoře ukončila smrt Isabelly, která se v roce 1763 v šestém měsíci těhotenství nakazila neštovicemi a předčasně porodila. Dcera dostala jméno Marie Kristýna. Isabella však nedlouho poté své nemoci podlehla. Marii její smrt zdrtila. Útěchu našla v náručí prince Alberta Kazimíra, který přijel na císařský dvůr vyjádřit císařské rodině soustrast. Seznámila se s ním v roce 1760 na koncertě při jeho návštěvě Vídně. Už tehdy to mezi nimi zajiskřilo. Císařský otec jí sice naplánoval sňatek s princem Bedettem Savojským, Mimi si ale manželství s Albertem za podpory matky prosadila. Vzali se v dubnu 1766. Na rozdíl od svých sester se jediná vdala z lásky. Prožila šťastné a láskyplné manželství. Albert po její smrti dopisy Isabelle zničil. Dvě stě dopisů od Isabelly uchoval. Do historie se tak zapsala – na tehdejší dobu skandální – lesbická láska Orfea a Eurydiké, jak se jim na panovnickém dvoře přezdívalo.
Zdroje: www.makingqueerhistory.com, madmonarchs.guusbeltman.nl, en.wikipedia.org
