Jak se později ukázalo, Marie Tereza Luisa Savojská se nenechala zastrašit. Své panovnici Marii Antoinettě byla natolik oddaná, že ji chtěla být po boku v jakékoliv situaci. Takový vztah totiž nikdy nezažila a minulých devatenáct let, které strávila u dvoru, považovala za nejšťastnější ve svém životě.

Princezna de Lamballe

Tereza Luisa se narodila do přepychu. Byla šestým dítětem Ludvíka Viktora Savojského a Kristýny Jindřišky Hesensko-Rheinfelsko-Rothenburské. Když jí bylo šestnáct let, provdala se za pravnuka Ludvíka XIV., Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe, jenž byl dědicem největšího bohatství ve Francii. Stala se tak členem královské rodiny. To znamenalo jediné. Otevřely se jí dveře do Versailles. 

Manželství trvalo jen rok. Ludvík se totiž od svých milenek nakazil pohlavní chorobou, které podlehl. Mladá vdova ale dlouho netruchlila. Věnovala se charitě a pořádání společenských událostí. Na jednom z plesů se seznámila s budoucí královnou Marií Antoinettou. Dívky si hned padly do oka. „Princezna je sladká a přívětivá. Má krásný obličej a ráda se usmívá. Zároveň neodmítá privilegia, jež ji dauphine nabízí,” napsal v březnu 1771 rakouský velvyslanec.

Podívejte se na rekonstrukci její podoby:

Zdroj: Youtube

Kamarádky se od sebe nehnuly na krok. Stále si měly co říct. Jejich vztah byl upřímný a plný důvěry. Právě proto Marie Antoinetta, po nástupu Ludvíka XVI. na trůn, jmenovala Terezu Luisu superintendentkou domácnosti, nejvyšší možnou hodností pro dvorní dámu ve Versailles. „De Lamballe je v soukromích pokojích panovnice až příliš často. Proto jsem královnu upozornil, že její přízeň k ní je poněkud přehnaná. Mým cílem bylo zabránit nevhodným řečem,” napsal velvyslanec Mercy.

Trest za lásku

Na ulicích Paříže již kolovaly pamflety, na nichž byla Marie Antoinetta a savojská princezna zobrazeny jako milenky. Pornografické brožury byly jedním ze způsobů, jak podkopat veřejné mínění o monarchii. Francouzská revoluce byla za dveřmi.

Během několika měsíců se život obou přítelkyň obrátil vzhůru nohama. Nevěděly, komu věřit. Neustálý stres zapříčinil, že Tereza Luisa onemocněla. Byla proto převezena do kláštera Feuillant, kde byla v relativním bezpečí. „Hlavně se nevracej,” napsala ji Marie Antoinetta. Princezna ji však neposlechla. Tímto krokem se odsoudila k smrti.

19. srpna 1792 byla zatčena. Z cely sledovala, jak umírají všichni ti, již se rozhodli zachovat věrnost monarchii. O necelý měsíc později byla předvedena před tribunál. „Přísahejte na svobodu a rovnost a nenávist ke králi a královně,” zaburácel soudce. „Přísahám na první. Zlobu v srdci nemám,” odpověděla. V tu chvíli ji obestoupili vojáci a dotlačili ji k dveřím paláce. Před nimi stál rozzuřený dav. 

Křehká kráska věděla, že neunikne. Vykročila proto vstříc svému osudu. Usmívala se. Byla myšlenkami ve Versailles. V pokoji, jenž ozařovalo mihotavé světlo z lamp, seděla v pohodlném křesle. Popíjela víno a poslouchala, jak Marie Antoinetta předčítá z knihy. Z představy ji vytrhla bodavá bolest. Jeden z revolucionářů na ni zaútočil nožem. Za chvíli se k němu přidali další. Když její tělo leželo na studené zemi, lidé ji odřízli prsa a hlavu. Tu nabodli na kůl a vystavili jako trofej.

Zdroje: www.mariegossip.com, www.en.wikipedia.org, www.britannica.com