Zatímco Marii Terezii dějiny popisují jako velmi konzervativní a zbožnou dámu, její choť byl ve své době považován za extravagantní osobnost. František Štěpán odmítal škrobenost vyšší šlechty a bylo mu jedno, že z něj nevyzařuje náležitá vážnost. Preferoval pohodlný, až nedbalý způsob oblékání, bojkotoval formální ceremonie a vystupoval s přirozeností sobě vlastní, což se mezi aristokracií nenosilo. Rakouská šlechta mu vyčítala, že se chová jako měšťák, a nikdy ho nepřijala jako svého. Zlé jazyky činily narážky na Františkovu obtloustlou postavu a lenost.
Marie Terezie ho přesto oddaně milovala. Obdivně k němu vzhlížela už jako šestiletá, když nějakou dobu pobýval na vídeňském dvoře coby 15letý budoucí vévoda. Její otec, císař Karel VI., pro ni původně vyjednal svatbu s Františkovým starším bratrem, ten ale náhle zemřel na neštovice, a tak si Marie Terezie mohla prosadit svého vyvoleného.
Není jasné, do jaké míry František Štěpán lásku malé dívenky opětoval, o deset let později se však neváhal vzdát Lotrinska, aby se s ní mohl oženit. A že jejich vášeň hned tak nevyčpěla, o tom svědčí 16 dětí, které Marie Terezie porodila v průběhu dvaceti let.
Bez mráčku se ale šťastné manželství neobešlo: František Štěpán si neodpustil zálety, což Marie Terezie nenesla zrovna nejlépe, nicméně se to naučila tolerovat. Manžel na oplátku přihrál Habsburkům obrovské jmění, protože se projevil jako schopný obchodník. V zemi zakládal banky a manufaktury, v nichž zaměstnával až deset tisíc lidí, a přispěl tak k oživení upadající rakouské ekonomiky. Zchudlé státní pokladně půjčil veliké částky a z rozhodnutí své ženy se stal finančním správcem země. Pozitivní ekonomický vývoj přerušila jeho smrt v roce 1765. Marie Terezie pro milovaného manžela velmi truchlila a do konce života nesundala černý šat.
