Josef se narodil 13. března roku 1741 jako první syn Marie Terezie a jejího manžela Františka Lotrinského. S plavými kučeravými vlasy a světlýma očima připomínal andílka, v chování však projevoval silnou panovačnost. Vychovatelky ho rozmazlovaly a důstojníci k němu přistupovali s úctou. Josífek usoudil, že je velmi důležitou osobou a nikdo mu nemůže poroučet. Odmlouval, odmítal jíst předložené jídlo, byl drzý i na rodiče. Když mu bylo sedm let, Marie Terezie připustila, že se v jeho výchově pochybilo.
Kdyby to bylo čiště na ní, dala by mu pár na zadek. Ale u dvora se tradovalo, že rakouští vévodové nikdy nebyli biti. Marie Terezie proto zvolila humánnější metodu nápravy: studijní dril.
Josef II. byl svéhlavým a rozmazleným dítkem.
Od osmi ráno do půl osmé večer se Josef den co den vzdělával pod dohledem špičkových vzdělanců svých oborů. Problém byl jen v tom, že tito ctění pánové neměli žádnou pedagogickou průpravu a s rozjíveným neposlušným dítětem si neuměli poradit. Učit nástupce trůnu nebylo privilegium, ale spíš trest. Přesto se nakonec podařilo Josefa zkrotit. Od čtrnácti let se vévoda účastnil státních aktů i zasedání Státní rady a zodpovědně se připravoval na svou budoucí funkci.
V roce 1760 se z matčina rozhodnutí oženil s Isabelou Parmskou. Myšlenka na svatbu ho zpočátku velmi stresovala, ale když svou nevěstu spatřil, hluboce se do ní na první pohled zamiloval. Isabela bohužel jeho city neopětovala a místo toho vzplanula nešťastnou láskou k Josefově sestře Marii Kristýně. Psala jí i milostné dopisy: "Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky... Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná." (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Josef o citech své ženy ke Kristýně nevěděl a věřil, že za jejím odtažitým chováním v ložnici mohou bolesti hlavy způsobené těhotenstvím. Když Isabela rodila, navzdory tradicím byl procesu přítomen a držel ji za ruku.
Po třech letech od svatby Josef ovdověl. Podruhé těhotná Isabela se nakazila neštovicemi, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého dítěte. Po několika dnech zemřela i ona sama.
Zdrcený Josef už nikdy nedokázal navázat hlubší citový vztah. Tvrdošíjně se odmítal podvolit vůli matky, která ho nutila k dalšímu sňatku. Nakonec však již nemohl déle odmítat a roku 1764 vstoupil do manželství s Marií Josefou Bavorskou. Dbal ale na to, aby se s ní nikdy nesetkal ani na chodbě, natož v ložnici. Jakmile se jeho nová žena objevila ve dveřích, utíkal oknem. Když se na dvoře začalo šuškat, že Marie Josefa otěhotněla, utrousil jen ironicky: "Jak by k tomu přišla?" (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Budoucí císař Josef II. s rodiči
V roce 1767 Josef ovdověl podruhé a o tři roky později pohřbil i svou jedinou dceru. Zůstal sám se svou matkou, která všemu šéfovala, přestože mu už náležel titul římského císaře. Práce přitom byla to jediné, co ho psychicky drželo nad vodou. Kvůli autoritativní Marii Terezii se nemohl pořádně realizovat ani v této oblasti. Spory a hádky byly na denním pořádku.
Teprve po matčině smrti v roce 1780 mohl Josef konečně uskutečnit své osvícenské představy; získal titul českého krále a začal vydávat jeden patent za druhým. Reformami byl úplně posedlý. Svými vizemi dokonce předčil i dnešní ekologické aktivisty, když například přikázal pohřbívat mrtvé v plátěných pytlích, aby se ušetřily stromy kácené kvůli výrobě rakví. Tato novota se moc dlouho neudržela, ale takové zrušení nevolnictví nebo toleranční patent znamenaly pro české země výrazný přelom.
Josef úředničil dvanáct až osmnáct hodin denně a jeho předčasná smrt ve 48 letech zřejmě souvisela s přepracováním a vyčerpáním organismu. Protože nezanechal dědice, trůn po něm v roce 1790 převzal jeho bratr Leopold. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
