Marie Terezie

Panovnice neoplývala krásou a působila zanedbaně. Na krku nosila perlový růženec a často si s ním pohrávala. Zaháněla tím nervozitu, nebyla zdaleka tak suverénní, jak se vypráví. I přes spoluvladařství se svým synem Josefem II. (†48) si nechávala spoustu důležitých pravomocí. Josef mohl reformovat jen na papíře, poslední slovo měla vždycky Marie Terezie.

Panovnice trpěla nadváhou. Nedokázala si odepřít hromady jídla a často si stěžovala na unavené a bolavé nohy. Aby jim ulevila, nosila kamaše. Zdraví jí ale nevrátily. Ke konci života šla do sebe a přestala jíst maso a polévky a živila se jen ovocem a zeleninou. V roce 1780 už nebyla schopná chůze do schodů. Služebnictvo ji muselo spouštět v křesle pomocí kladkového mechanismu. Zadýchávala se a musela se vzdát projížděk na koni a dlouhých procházek.

Zhoršoval se jí zrak a v šedesáti letech (3 roky před svou smrtí) už nedokázala bez zvětšovacího skla rozlišit jednotlivé osoby.

18. století bylo stoletím epidemií a ušetřena nebyla ani modrá krev. Zemřely tři děti Marie Terezie a obě manželky Josefa II. Panovnice onemocněla ve stejnou dobu jako Marie Josefa (†16). Zatímco šestnáctiletá dívka neštovicím podlehla krátce před svatbou, její matka se jako zázrakem vyléčila.

Byla jí nabízena možnost očkování, při které se vyráběla vakcína z rozmokvalých boláků. To královna rázně odmítla. Pacient se totiž stal silně nakažlivým, ohrozila by celou rodinu. Měla ohromné štěstí, že přežila. Pro jistotu dala očkovat dvě nejmladší děti.

Pár dnů po posledním pomazání se postavila na nohy, ale zůstala jí nehezká památka. Jizvy v obličeji zakrývala po zbytek života světlým make-upem.

Za pět minut dvanáct

Marie Alžběta (†65) byla šestým dítětem Marie Terezie. Měla přísnou výchovu, ona si ale šla svou vlastní cestou a u dvora se jí říkalo "Sličná koketa". Byla rozpustilá a krásná. Její matka jí začala velice brzy hledat ženicha. K zásnubám s polským králem Stanislavem II. Augustem (†66) nedošlo a Marie Alžběta onemocněla planými neštovicemi. I přes poslední pomazání přežila, ale přišla o všechnu krásu. Budila odpor. Na vdavky nezanevřela a zalíbil se jí francouzský král Ludvík XV. (†64). Ten se ale při pohledu na její portét zhrozil a ze svatby vycouval.

Na jizvy v obličeji upozorňovala a nebála se je ukázat. Matka ji ale i tak poslala do Innsbrucku, kam se "uklízely" nepohodlné šlechtičny.