Už jako mladá byla arcivévodkyně rakouská, královna uherská a česká, vévodkyně burgundská a hraběnka tyrolská, cílevědomá a ctižádostivá. Za čtyřicet let své vlády toho zvládla opravdu hodně. Její mocenskopolitické smýšlení pramenilo z přesvědčení, že na trůn byla povolána boží Prozřetelností.
Své postavení si ale musela doslova vydobýt. Jen několik dní po nástupu na trůn obsadila pruská vojska celé Slezsko a začaly tzv. Války o rakouské dědictví. Zpočátku bylo předmětem sporu nástupnictví na císařský trůn. Postupně se však konflikt rozrostl do takové míry, že boje o jednotlivá území trvaly až do roku 1748, kdy byla podepsána mírová smlouva.
Reformátorka Marie Terezie
Boje probudily v Marii Terezii netušenou energii i státnické schopnosti. Uvědomovala si, že se svět neustále mění a pokud si má udržet svou moc, musí komunikovat nejen se šlechtou, ale také s poddanými. Za její vlády tak byly provedeny různé osvícenské reformy.
Byla omezena zemská samospráva, vytvořena centralizovaná správa monarchie a státní správa byla profesionalizována. Rakouské a české trestní právo sjednotila do jednoho zákoníku Constitutio Criminalis Theresiana. Také byly vytvořeny soupisy půdy, domů a obyvatel a v rámci tzv. raabizace byly provedeny pozemkové reformy. V neposlední řadě vydala i robotní patent, který zmírnil robotní povinnosti.
Za její vlády se modernizovala také řemesla a zemědělství. Zavedla celní unii, podporovalo se podnikání, nařídila se protipožární ochranu domů a sjednotila se měna, míry a váhy. Reformovalo se školství i vojenský výcvik. Všechny tyto aktivity však vyžadovaly plnou pozornost panovnice. Jako perfekcionistka potřebovala mít přehled. Mezitím také úspěšně upevňovala postavení říše v rámci své promyšlené sňatkové politiky.
Marie Terezie - pitva plic
Čas je však neúprosný a Marie Terezie cítila, že stárne. Svá poslední léta navíc prožila ve velkém stresu. Během hladomoru v letech 1770 až 1772 zemřelo nejméně 250 000 lidí. To vedlo k řadě nepokojů, které roku 1775 vyvrcholily selským povstáním ve východních Čechách. Ztratila i část polského území a 5. července 1778 Fridrich II. napadl Čechy. Poslední kapkou byla smrt jejího milovaného manžela Františka I. Štěpána Lotrinského.
Velká panovnice upadala do depresí. Zavírala se ve své ložnici, žal zajídala nebo několik dní jen koukala do stropu. Zhoršil se také její zdravotní stav. V důsledku vysoké obezity a prodělaného zápalu plic trpěla astmatem a špatně se pohybovala. Byl ji diagnostikován vysoký krevní tlak a pulmonální neprůchodnost s rozedmou plic. Bylo ji 63 let, když se vydala na lov bažantů. Větrné podzimní počasí ale způsobilo, že se nachladila. Vyčerpaná bolestivým kašlem 29. listopadu roku 1780 zemřela. Následná pitva ukázala, že ji nefungovala jedna plíce.
Zdroj:
www.plus.rozhlas.cz, www.cs.wikipedia.org, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
