Zákaz prostituce ovšem nemohl zůstat jen tak na papíře - nedalo se předpokládat, že by ho někdo respektoval. Marie Terezie proto ustanovila zvláštní komisi, která měla na mravy poddaných osobně dohlížet. Komisaři v nočních hodinách navštěvovali vyhlášené lokály a pročesávali temná zákoutí. Když načapali lehkou ženu při činu, bylo zle. Její klient ze situace obvykle vyvázl s pokutou, ale sama prodejná děva byla pranýřována a zmrskána. Často jí byly ostříhány vlasy, což bylo vnímáno jako největší potupa ženy. Mnohé prostitutky skončily ve vyhnanství, i když prý existovala možnost se za svého klienta provdat a začít žít řádný život. Málokterý muž ale na takovou nabídku soudu přistoupil.

Riziko veřejného zostuzení a vyhnání však většinu nevěstek neodradilo. Na oko se nechávaly zaměstnávat jako pokojské v zájezdních hostincích a během úklidu pokoje poskytovaly hostům i jiné služby. Jiné se převlékaly za pradleny nebo podomní prodavačky, hojnou žen měly také u vojska kráčejícího do války. Historikové odhadují, že se jejich počet během zákazu nezmenšil. Jen se šikovně "zneviditelnily".

Vlastního manžela na uzdě neudržela

Nejpalčivěji ovšem Marii Terezii trápily nevěry jejího manžela Františka Štěpána. Nedá se říci, že by mezi nimi vyhasínala přitažlivost. Sdíleli spolu ložnici, což bylo u vysoké šlechty ve své době neobvyklé, a panovnice byla prakticky neustále těhotná. František měl však volnomyšlenkářskou povahu a sešněrovaným mravům vídeňského dvora nikdy nepřišel na chuť. Morální zábrany mu nic moc neříkaly a krásným ženám zkrátka nedokázal odolat.

Své milenky si samozřejmě nevybíral mezi nevěstkami z ulice, jeho favoritkami se stávaly dvorní dámy povolnějšího typu a luxusní společnice. Takové slečny z vyšších vrstev Marie Terezie nemohla jen tak nechat ostříhat a vyhodit z Vídně. Volila tedy rafinovanější metodu, jak se jich zbavit. Jakmile začala dívku podezírat, urychleně jí našla ženicha.

Co matka zavedla, syn zrušil

Když v roce 1780 nastoupil na trůn její syn Josef II., zákaz prostituce zrušil. Služeb lehkých žen ostatně využíval i on sám, když ho matka natlačila do druhého manželství se ženou, kterou nemiloval.

Ke konci jeho vlády se v monarchii objevily snahy prostitutky registrovat a přimět je k pravidelným zdravotním prohlídkám. V praxi to moc nefungovalo, neboť lékaři prahli po důstojnější klientele, a tak se často raději nechali uplatit, aby dívku označili za zdravou i bez vyšetření. Systém kontrol a zdravotních knížek se nicméně v rakouských a českých zemích udržel až do první světové války.

Zdroje: www.novinky.cz, g.cz, bulvarnihistorie.cz