Zdroj: Youtube
Krymská vdova: Koupila si vlastní tank a vyrazila pomstít mrtvého manžela
"Když se žena provdá za vojáka, slouží armádě i ona," říkávala Marija Vasilevna Oktyabrskaya, která se za války odvážně postavila nacistům ve vlastním tanku. Za každou cenu chtěla pomstít manžela, jenž padl na východní frontě.
Marija vyrůstala v chudé rodině na Krymu spolu s devíti sourozenci a po ukončení školy si našla místo v konzervárně. V roce 1925 se zamilovala do důstojníka Rudé armády a o dva roky později se za něj provdala. O jeho vojenskou dráhu se od začátku aktivně zajímala, připojila se k Radě manželek armádních činitelů a naučila se řídit auto i zacházet s puškami.
Po vypuknutí druhé světové války manžel odešel na frontu a Marija byla evakuována na Sibiř. Zpráva o manželově smrti k ní putovala dlouho, ale jakmile ji dostihla, Marija hned věděla, co podnikne. Sovětský vůdce Josif Stalin zakrátko četl její dopis:
"Můj manžel byl zabit při obraně vlasti. Chci se fašistickým psům pomstít za jeho smrt i za všechno utrpení, které připravili sovětskému lidu. Proto jsem uložila do Národní banky všechny své úspory a tímto žádám, aby byl za ně postaven tank. Pokud mohu prosit, tank by měl nést jméno Bojující Přítelkyně, a já sama bych s ním chtěla vyrazit do předních linií."
Za války nebylo neobvyklé, že jednotlivci přispívali z vlastních zdrojů na vojenskou výzbroj. V drtivé většině případů však šlo o muže. Stalin byl žádostí odhodlané vdovy natolik ohromen, že jí ve všech ohledech vyhověl.
Marija podstoupila pětiměsíční výcvik a v září 1943 se i se svou "Bojující Přítelkyní" připojila k 26. tankové brigádě. Sovětští tankisté zpravidla trávili na cvičišti mnohem kratší dobu, protože je bylo potřeba do akce téměř okamžitě. V případě krymské vdovy si však důstojníci dali záležet, aby ji důkladně proškolili. Marija neměla být jen zrnkem písku v dunách sovětské armády, ale také šikovným nástrojem propagandy. Z "Krymské vdovy" se stal fenomen.
38letá žena, která zakoupila vlastní tank a v přední linii ho za plné palby dokázala opravit, významně posilovala upadající morálku rudoarmějců. Za své neohrožené manévry získala hodnost seržanta a v bitvách často předčila své mužské kolegy.
Osudnou se jí stala akce ve Vitebsku, kdy její tank zasáhla německá střela. Marija se opět pokusila vůz opravit, ale tentokrát palbou neproklouzla. S poraněnou hlavou byla dopravena do nemocnice, kde v březnu roku 1944 svým zraněním podlehla. Sovětský svaz ji pak posmrtně oslavoval jako svou hrdinku.
