Marija Oktyabrskaya se narodila roku 1905 v krymské oblasti tehdejšího Sovětského svazu. Už odmalička byla vedena k silné loajalitě k SSSR a stejně tak k oddanosti komunismu.
Pro Sovětský svaz by položili život
Ve svých dvaceti letech si za manžela vzala Ilju Ryadnenka, důstojníka Rudé armády. Oba byli tak zapálení komunisté a natolik oddaní Sovětskému svazu, že si dali za cíl vytvořit silně socialistickou rodinu. Dokonce si změnili příjmení na „Oktyabrskaya“- v češtině „Říjnová“, což odkazovalo k Leninově Velké říjnové sicialistické revoluci roku 1917.
Marija byla sama o sobě obětavá a tvrdohlavá žena. Byla zručná šička, výborně a kvalitně ovládala práci s jehlou. Učila se všem věcem, které měli umět muži, a tak se svým manželem držela ve všem krok. Dokázala řídit auto, efektivně pracovat s kulometem a dokonce uměla ovládat vojenský rádiový set. V době, kdy nacistické síly udeřily na SSSR, sloužila se svým manželem u 134. houfnicového dělostřeleckého pluku. (Zdroj:thesanghakommune.org)
Pomník Marije Vasilevny Oktyabrskoj
Odloučení a tragická smrt
Když vypukla válka, čekalo manžele odloučení. Marija byla deportována do Tomsku, kdežto Ilja zůstal na frontě. Nějakou chvíli si psali dopisy, kde ji Ilja vyprávěl, jak v pohraničí bojuje proti Němcům. Pak nastalo dlouhé odmlčení a nakonec jednoho dne přišlo oznámení o jeho smrti. Zrovna vedl sovětský útok, když ho nacisté zasáhli kulometem.
Marija se ihned rozhodla sama bojovat a pomstít tak svého muže. Její žádost však byla nejprve zamítnuta: Zjistilo se, že trpí tuberkulózou krčních obratlů. Odhodlaná žena se přesto nenechala zastavit a rozhodla se na vlastní náklady koupit tank. Bohužel ani rozprodání majetku společně s finančními úsporami nestačilo.
Na tank si vydělala jako švadlena
Kromě práci radistky tak začala ve velkém vyšívat, a zanedlouho si svou tvrdou prací vydělala dostatek peněz a tank si koupila. (Zdroj:aeslib.ru)
Její tank měl sloužit přímo k boji proti fašistům. Za tímto účelem poslala telegram Josefu Stalinovi, kde mimo jiné píše: „Za smrt svého muže, za smrt všech sovětských lidí mučených fašistickými barbary se chci pomstít těmto fašistickým psům. To je důvod, proč jsem přispěla svými osobními úsporami do Státní banky, mají sloužit jako prostředek k vybudování tanku - 50 000 rublů.“
K tomu dodala, že by chtěla, aby její tank nesl jméno „Bojová přítelkyně“ a aby s ním mohla bojovat v první linii. Stalin byl dle očekávání přímo nadšený její oddaností a ve všem ji vyhověl.
Opravy tanku pod palbou
Posádka Marijina tanku se skládala z velitele posádky, mechanika, kulometčíka a radisty. Marija se nakonec z pozice řidičky dostala až na hodnost gardové vrchní seržantky. Nebojovala o nic hůře než její mužští kolegové. Byla velice dobrá v ovládaní kulometu T-34 a také dokázala svůj tank rychle opravit. Nědělalo ji to dokonce problém ani uprostřed nacistické palby. Při opravách jednodušše vylezla z tanku a s klidem ignorovala výbuchy granátů či pískání kulek. To se jí však jednoho dne stalo osudným.
V lednu roku 1944 byla při jedné takové opravě zasažena do očí kousky granátu. Lékařská zpráva pak hovoří o obrovské ztrátě krve a obecně nestabilním zdravotním stavu. Lékaři byli bezmocní, protože se úlomky dostaly až do mozku. Před svou smrtí pak byla dva měsíce v kómatu. Posmrtně byl oddané Mariji udělen titul Hrdin(k)y Sovětského svazu. (Zdroj: cs.luciafontains.com)
