Tehdy v osmdesátém
Měla za sebou vítězství na slovenském hudebním festivalu Bratislavská lyra s kapelou Modus (1977) a jako sólistka o rok později. Za svou baladu Vyznanie si další rok vyzpívala stříbro, bronz Jánem Lehotským pak v roce 1980, kdy také získala první příčku na mezinárodním festivalu Intervize v Sopotech. Téhož si po boku Mira Žbirky zahrála hlavní roli Katky ve slovenském televizním muzikálu Neberte nám princeznú, který měl premiéru následujícího roku. Ten samý rok s ním nazpívala hit v Slepých uličkách.
Balada Vyznanie zvítězila v anktetě Hit století; Marika na koncertě, 1980
A rok 1980 jí také změnil život tak, jak si ona nepřála ani vůbec nikdo nepřeje. A to v noci první prosincový den, hodinu po půlnoci. Po koncertě v Brně se skupinou Modus ji do Bratislavy vezla kamarádka Andrea. Zprvu pohodová jízda se na dálnici proměnila v peklo. Začalo hustě sněžit a foukat silný vítr. Za mizerné viditelnosti najely na sněhový jazyk… Smyk, hodiny, auto se několikrát převrátilo a koly vzhůru skončilo v protisměru na poli. Nepřipoutaná Marika prolétla oknem a zůstala zaklíněná pod autem…
Odepsaná?
S tržnými ránami, mnohačetnými zlomeninami, zápalem plic, a hlavně poraněnou míchou skončila v nemocnici. Sice byla na počátku pěvecké kariéry, měla ale za sebou pár úspěšných singlů, a kromě výše uvedených úspěchů i dva zlaté slovenské Sláviky a bronzového Zlaté slavíka, přesto o její nehodě vyšla v novinách jen strohá zpráva, že se „uzavřela do sebe a nekoncertuje,“ a to až deset dní poté. Jakoby nebyla, jakoby by byla odepsaná. Odepsali ji i kamarádi. Naštěstí jen někteří a ti „takzvaní“.
Marika o své nehodě a zotavení napsala knihu Úlomky vzpomínek; její křest v roce 2016
I když si dle svých vlastních slov zpočátku sama nevěřila, ti opravdoví přátelé ji podrželi a pomohli. Věděli, že bude chtít zpívat, a že dokonce musí. Zpěv má Marika totiž v krvi. Jako Mária Gombitová (*12. září 1956) se narodila do hudební rodiny v Turanech nad Ondavou. Tatínek hrál na housle, v kostele na varhany a zpíval. Mária hrála na klavír v LŠU, učila se na kytaru, ale především milovala zpěv. Ve třinácti začala vystupovat se svými staršími, též hudebně nadanými bratry ve skupině Matador a dalších kapelách. Na konzervatoř ji bůhvíproč nevzali, a tak vystudovala strojní průmyslovku v Košicích. Tam vystupovala na různých akcích, plesech. Na jednom z nich si jejího pěveckého talentu všimnul Ján Lehotský, který zrovna v té době hledal zpěvačku pro svou kapelu Modus…
Marika i na vozíčku dál koncertovala a zpívala
Na počátku nové kariéry
První velká pomoc po nehodě přišla již v květnu 1981, kdy jí textař Kamil Peteraj nabídnul, aby vystoupila na Bratislavské lyře. Zaskočená, ale zároveň nesmírně potěšená Marika měla strach, jak ji publikum přijme. V té době byla v kladrubském rehabilitačním středisku a skutečně byla uzavřená, protože se trápila, že na vozíčku nevypadá dobře. Na festivalu zazpívala dvě písničky a sklidila bouřlivý potlesk. A tak, přestože jí lékaři krátce po nehodě moc nadějí na návrat na hudební scénu nedávali, povzbuzená zatnula zuby a nevzdala se. Dál se zotavovala a za pomoci lékařů, sestřiček a přátel se opět postavila na nohy, i když jen obrazně. Vrátila se a na vozíčku vydala sedm sólových alb, nazpívala desítky písní, z nichž k mnohým si napsala hudbu, účastnila se koncertů a televizních vystoupení, a také turné Mekyho Žbirky Road to Abbey Road.
Oceněná jako Zpěvačka století či Žena 21. století stále skvěle vypadající Marika žije v Bratislavě se třemi psíky. Do svého rodiště ráda vrací a užívá si tam přírodu. Cvičí zpěv a hlasivky a nejméně hodinu a půl denně posiluje břišní svaly, přitahuje se, zvedá činky, protože ke zpěvu je potřebná bránice. „Pokud chci zpívat a cítit se dobře, a také i nějak vypadat, musím procvičovat tělíčko…,“ říká Marika, kterou v lednu 2024 přivítá pražská O₂ arena.
Marika při oslavě narozenin, září 2023
Zdroje: www.csfd.cz, www.irozhlas.cz, www.denik.cz, www.idnes.cz, www.idnes.cz/zpravy
Sledujte nás v Google Zprávách