Když si Přemysl Otakar Markétu bral, bylo mu 19 let. On byl v tom nejplodnějším věku, ale Markéta už měla veškerou "slávu" za sebou. Odpověď na nejožehavější otázku, kdo se postará o pokračování dynastie, tedy stále zůstávala záhadou.
Markéta Babenberská, manželka Přemysla Otakara II., krásou rozhodně neoplývala
Markéta se v tomto ohledu ukázala jako velmi tolerantní a moudrá. Své druhé manželství už nebrala tak vážně a sympatickému Přemyslovi tolerovala dlouholetý vztah se svou dvorní dámou Anežkou, se kterou zplodil tři nebo čtyři děti. Dědička rakouských zemí, které se díky sňatku dostaly pod správu českého království, trpělivě vyčkávala, až se jí její mladý manžel zbaví. To se stalo po roce 1269, kdy nárok na tyto země Přemysl obhájil mečem v bitvě u Kressenbrunu.
Když Přemysl porazil v bitvě uherského krále Bélu IV., požádal o o přiznání dědických práv pro svého nemanželského syna Mikuláše. Papež Alexandr IV. to ale odmítl. Markétina svoboda začínala mít jasné obrysy. Přemysl požádal o anulaci manželství z důvodu Markétina nezrušeného slibu čistoty, který složila v Trevíru roku 1243. Sama Markéta prokazatelně na zrušení manželství spolupracovala. 18. října 1261 pak opustila Prahu a odebrala se na své věnné statky v Dolních Rakousích. (Zdroj: www.cs.wikipedie.cz, Markéta Babenberská)
Po anulování manželství žila Markéta v dolnorakouské Křemži a na nedalekém hradě Krumau am Kamp, kde v roce 1266 zemřela. Podle legendy stále vzpomínala na své manželství s Přemyslem Otakarem II., které sice bylo klidné, mrzelo ji však, že o ni ani nezavadil pohledem. Od té doby, co zjistil, že mu nemůže dát potomka, ji ignoroval a obdivoval se krásám jiných žen. Proti nim vypadala padesátiletá Markéta jako ošklivka, a tak se zapsala i do dějin. (Zdroj: Slávka Poberová, Lásky českých královen: Milostné pletky v českých dějinách, ISBN 978-80-7543-181-3)
