Co „ani“ nechtěla

Byla pohybově i hudebně nadaná, ale vydat se na uměleckou dráhu nechtěla. Na hudebně-dramatický obor na konzervatoři se kladenská rodačka Markéta Fišerová (*12. února 1960) přihlásila na přání rodičů. Byla velmi talentovaná, půvabná, a tak se před kamerou ocitla už jako studentka.

V komedii Řeknem si to příští léto si zahrála s Ondřejem Havelkou jednu z ústředních postav. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat. Studia dokončila v roce 1981 a dostala angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy, hostovala i na scénách v Praze. V 80. letech patřila mezi naše nejtalentovanější a nejkrásnějších herečky.

Co „vůbec“ nechtěla

Půvabná a muži obletovaná kráska se v kladenském divadle seznámila s dnes známým moderátorem Markem Ebenem (*18. prosince 1957), do kterého se zamilovala. Dle jeho slov, jak uvedl v mnoha rozhovorech, to prý byla ona, která mu „nadbíhala“. Ač se i jemu líbila, měl z ní zpočátku trošku strach, protože na jeho klidnou povahu byla moc divoká.

Vzali se po krátkém randění v roce 1982. Kromě toho, že spolu hráli v divadle, natočili písničky pro děti s kapelou, kterou Eben založil, zahráli si v televizním filmu Tvář za oknem (1985).

Mladí manželé netušili, že hned na počátku jejich manželského vztahu je čeká první těžká životní zkouška. Po obyčejné chřipce Markéta proděla zánět srdečního svalu, na plících měla tuberkulózní nález. Krátce po vyléčení k nevoli lékařů otěhotněla. Dítě, po kterém toužili, byla holčička Terezka, která přišla na svět předčasně, v sedmém měsíci. Za několik dní zemřela.

Z těžké rány se ani nestačili vzpamatovat a přišla další…

Kráska a rytíř

Markéta slavila své 26. narozeniny, lépe řečeno měla narozeniny. K večeru se jí z ničeho nic začal mlžit zrak a přidala se silná bolest hlavy. Marek ji odvezl do nemocnice. Ráno mu lékaři sdělili, že měla ucpanou cévku a prodělala mozkovou mrtvici. Byla sedm neděl v kómatu a moc nadějí na přežití neměla. Když se pobrala, měla ochrnutý obličej i tělo, nemohla mluvit. Půl roku ji při životě držely umělé plíce. Skončila schoulená na vozíku.

Obrovskou vůlí a s touhou žít začala rehabilitovat a Marek o ni vzorně a s láskou pečoval. Ani na chvíli neuvažoval o tom, že by ji opustil. Postupem času se její zdravotní stav zlepšoval. V rámci možností se naučila pohybovat, najíst se, zvládat osobní hygienu, mluvit, žít na vozíčku, a i tak se radovat ze života. Neztratila smysl pro humor, ani když její maminka, se kterou si byly blízké, zemřela v pouhých padesáti letech na rakovinu. Svou veselou povahou je Markovi velkou oporou a pomáhá mu dostat se z pochmurných nálad, on o svou stále usměvavou lásku pečuje.

Nedaleko Karlových Varů pro ni nechal postavit bezbariérový dům, kde je pro ni život snadnější než v Praze. Spolu překonali „to zlé“ a jsou spolu ve spokojeném vztahu dodnes.     

 Zdroje: zivotvcesku.cz, zeny.iprima.cz, zeny.iprima.cz, www.youtube.com, www.blesk.cz