Už v době křižáckých výprav bylo obyklé, že vojáky na dlouhých cestách doprovázely i manželky a děti. Přespávaly s nimi v táboře, jen bitev se neúčastnily. Ležení tak připomínalo jedno velké rušné mobilní městečko, kde se za déletrvajících výprav rozvinul i čilý obchod.

Kdo si dá sklenku? Máme i sýr!

Kam přesně sahá historie markytánek, není možné dohledat. Historikové soudí, že se tyto dámy rekrutovaly právě z manželek a milenek putujících s vojáky do neznámých dálek. Zatímco vojáci dostávali plat a příděly jídla, jejich ženy si potřebovaly nějak přivydělat. A protože byly slušně vychované, nejstarší řemeslo je vůbec nenapadlo. Nejjednodušší zdroj příjmu spatřovaly v obchodu s potravinami a nápoji.

Někdy okolo roku 1700 už francouzská armáda znala pojem La Vivandière, do českého jazyka překládaný jako "markytánka". Šlo o živnostnici na vlastních nohou, která měla od armádních velitelů oficiální povolení prodávat vojákům rozličné zboží, jež armáda svým mužům neposkytovala. Od sýrů a uzenin přes tabák, víno a koňak až po inkoust a dopisní papír. V očích velitelů markytánky plnily významnou funkci; kdyby totiž nikdo toto žádané zboží v táboře neprodával, vojáci by pro ně chodili do města. A každá taková vycházka v sobě skrývala riziko dezerce. Díky markytánkám se muži drželi svého pluku a nebyli vystaveni pokušení.

(Zdroj: en.wikipedia.org)

Za Francouzské revoluce se toho hodně změnilo nejen v politice, ale také v armádě. Kdo ze šlechticů včas neemigroval, byl zatčen a případně popraven, a vojsku tedy neměl kdo velet. Velká část vojáků využila chaosu a dezertovala, z původního slavného vojska zůstalo jen torzo. Do toho v Paříži povstalo společenství republikánek, které žádaly zrovnoprávnění žen s muži. Ačkoli si mužští republikáni za cenu drsného krveprolití vydupali svobodu sami pro sebe, své ženy hodlali udržet v podřízeném postavení. A tak proti ženám preventivně zasáhli na různých frontách. Mimo jiné právě i v armádě.

Od roku 1793 už nesměly vojáky na výpravách doprovázet žádné ženy, ani kdyby šlo o dobrovolnice ochotné vykonávat vojenskou službu. Výjimku dostaly jen pradleny a markytánky.

Ošetřovatelky i hrdinky

Nejslavnější éru markytánky zažily během napoleonských válek. Mnoho jich získalo vyznamenání, protože kromě obchodního ducha prokázaly i velkou statečnost, když vojáky přímo na bitevním poli povzbuzovaly kořalkou a tahaly raněné do bezpečí.

Jejich živnost zanikla v roce 1905, kdy francouzské ministerstvo války rozhodlo, že ženy vojáky jen rozptylují a populární markytánky budou napříště nahrazeny válečnými veterány.

Dlužno dodat, že mužští kantýnští vojákům k srdci nikdy nepřirostli. Na rozdíl od svých ženských předchůdkyň prý byli lakomí, nepříjemní a neochotní. A rozhodně jim chyběla ta konejšivá náruč, která mladým brancům připomínala náruč matky, sestry či přítelkyně.

(Zdroj: www.thedrinksbusiness.com)