Marlène Jobert: Fotila HANBATÉ FOTKY, bála se o život a pihami skrývala jizvu!

24. červenec 2014 četba na 6 minut
Marlène Jobert se se dobrovolně vzdala herecké kariéry.

Marlène Jobert se se dobrovolně vzdala herecké kariéry.

Foto: Profimedia.cz

Na dětství nevzpomínala s láskou. Více než deset let strávených na severu Afriky pro ni bylo těžkou zkouškou. Marlène Jobert (70) se setkala s ponižováním, nenávistí i útlakem. Možná i proto se nyní věnuje zejména dětem.

Pihovatá zrzka s modrýma očima je na filmovém plátně ojedinělý úkaz. Marlène se navíc za své předosti rozhodně nestyděla, ráda provokovala mužskou fantazii a několik desítek let platila za sexuální symbol. Přesto na děti čekala až do pokročilého věku. A díky nim objevila zcela nové životní obzory a opustila slibně rozjetou kariéru.

Strach o život

Na okupanty se nikdy nikdo přívětivě nedíval. Francouzi se ve 40. letech minulého století netěšili v Alžírsku příliš velké popularitě, tím spíše vojáci, kteří se v kolonii starali o zachování pořádku. Jednomu z nich se v Alžíru 4. listopadu 1943 narodila dcera Marlène. Důstojník letectva Charles Jobert měl s manželkou, italskou herečkou Elsou Lunghini, celkem pět dětí, takže rodina žila velmi skromně, navíc v neustálém strachu o život.

Marlène v Africe žila až do 11 let a za tu dobu se setkala se spoustou nenávisti. Původní obyvatelé nemohli vystát kolonizátory, kteří jim zabírali půdu a vyháněli je z domovů. Dívka se mnohokrát bála o život nejen svůj, ale i svých blízkých. Všichni si oddechli, když se v roce 1954 přestěhovali do Francie a usadili se v Dijonu.

Marlène si do té doby myslela, že bude malířkou nebo návrhářkou. Vystudovala střední uměleckou školu, ale osud to zařídil jinak. O herectví neuvažovala až do té doby, kdy ji bratr Guy požádal, aby nacvičila několik komických skečů, kterými by doprovodila vystoupení jeho kapely.

Potlesk publika se jí zalíbil mnohem více než ticho ateliéru a v 18 letech odešla do Paříže, kde začala studovat na Státní konzervatoři dramatického umění. Přivydělávala si nejen kreslením reklam, ale také kolem ní začali kroužit módní fotografové. V době kyprých a dlouhovlasých idolů působila éterická zrzka jako zjevení.

V roce 1963 debutovala na jevišti ve hře Tisíc klaunů, a to hned vedle svého učitele Yvese Montanda a Pierra Mondyho. Pak ale přišla katastrofa.

Ošklivá jizva v obličeji

Měla vážnou dopravní nehodu, hlavou proletěla předním sklem a střepy ji zle pořezaly. Nejhorší byla jizva v obličeji, která měřila 13 centimetrů. Nakonec se zahojila, ale stopy po vážném zranění se nedařilo zcela zahladit. Následovalo několik chirurgických zákroků, kterými se podařilo nejhorší následky napravit. Marlène si přesto od té doby potrpěla na důmyslné líčení, kterým se nedostatek snažila maskovat. Svého času si dokonce malovala falešné pihy, aby jizva byla ještě méně patrná.

První šanci u filmu jí v roce 1966 dal Jean-Luc Godard, který mimo jiné objevil i Jean-Paula Belmonda. Drama Mužský rod, ženský rod uspěl u diváků i kritiky a otevřel Marlène cestu před kameru dokořán. V 60. a 70. letech si zahrála po boku řady známých herců. Kromě Belmonda se setkala s Alainem Delonem, Lino Venturou, Charlesem Bronsonem, Gerardem Depardieuem nebo Michaelem Yorkem. „Nesnažila jsem se za každou cenu prorazit a zalíbit se divákům. Prostě jsem hrála své role tak, jak jsem je cítila. Sláva přišla náhodou," krčila rameny Marlène.

V té době byla i velmi úspěšnou a známou fotomodelkou, a protože se nevyhýbala ani silně erotickým fotografiím, brzy si vybudovala pověst sexuálního symbolu. Přesto tvrdila: „Nikdy jsem se nevyrovnala s rolí hvězdy. Kolik já měla celý život komplexů…"

Nečekané těhotenství

Její soukromý život byl podivuhodně klidný. O jejích známostech se prakticky nemluvilo, natož aby se spekulovalo o svatbě nebo dětech. Léta běžela a Marlène dávno překročila věk, kdy bylo běžné mít potomky. Proto pro všechny znamenala šok zpráva, která se objevila v červenci 1980. Tehdy sedmatřicetiletá herečka porodila, a to hned dvojčata.

Holčičky Evu a Joy měla s dlouholetým přítelem, švédským zubařem Walterem Greenem. Vzhledem k jejímu věku a vícečetnému těhotenství patřila mezi rizikové rodičky a děti přivedla na svět císařským řezem. „Dlouho jsem váhala, zda budu dobrou matkou," nezastírala obavy z nové životní situace.

Konec kariéry

Děti jí dokonale změnily životní priority. Herecké aktivity výrazně omezila, pracovala už jen pro televizi, což jí nezabíralo tolik času. Zároveň se vrhla do dosud neprobádaných oblastí. V dobrodružném filmu Jezdci z bouřky z roku 1984 hrála nejen hlavní roli, ale také nazpívala úvodní píseň a napsala k ní i text. Následně vydala celé autorské album s názvem Věčná potřeba lásky, které obsahovalo deset skladeb.

V 90. letech se před kamerou objevovala jen výjimečně a na poslední roli kývla v roce 1998. „Natočit dobrý film je závislé na tolika okolnostech. Musíte mít dobrý scénář, najít vhodného režiséra a vhodné herce. Jde o malý zázrak, pokud se vše podaří. A jelikož zázraky se nedějí často, začalo mě hraní nudit," vysvětlila, proč se stáhla do ústraní. „V mém případě šlo o dobrovolnou volbu, ne o oběť, protože jsem se necítila nucena hrát. Uvědomila jsem si, že nemohu být zároveň dobrou herečkou a matkou. Rozhodnutí bylo o to lehčí, že jsem přibližně v té době objevila psaní a začala psát knížky a pohádky," doplnila. Čas nyní nejraději tráví v domku v Normandii a svými knížkami se snaží školákům dělat hezčí dětství, než měla sama.

Co ještě nevíte

* Dvakrát ročně absolvuje takzvanou thalassoterapii, tedy ozdravný pobyt u moře se speciálními regenerujícími masážemi, při nichž se využívá mořské bahno a řasy.

* Napsala sérii pohádkových knížek o slavných hudebních skladatelích, například Mozartovi, Beethovenovi, Vivaldim, Bachovi nebo Chopinovi.

* V roce 2007 dostala čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii.

* Její dcera Eva Green je rovněž herečkou, objevila se třeba v bondovce Casino Royale (2006).

* Letos obdržela státní vyznamenání za zásluhy v oblasti dramatického umění a literatury.

Akční letáky