Marta Gottwaldová se se svým budoucím manželem seznámili, když byl ještě na vojně. Zatímco Gottwald bral Martu spíše jako další povyražení, prostá posluhovačka, a podle některých zdrojů i prostitutka, to myslela s budoucím šéfem KSČ, premiérem a prezidentem vážně. A měli jednu věc společnou: oba byli nemanželskými dětmi. A bohužel, díky tomu, že se Klement nechtěl ženit, stejný osud připravili později i své dceři, která rozhodně nebyla plánované a očekávané dítě. Později se stala ženou Alexeje Čepičky.
Prezident Klement Gottwald - revolucionář to dotáhl až na poštovní známky
Revolucionář před svatbou utíkal
Klement byl naprosto očarovaný knihou V. I. Lenina – otevřela mu oči. Jeho krátká známost – Marta (vlastním jménem Maruška), však byla zcela apolitická, takže byla ambicióznímu mladíkovi spíš na obtíž. Sám toužil po kariéře revolucionáře. Manželem ale být nechtěl - jeho milostná dobrodružství v mladém věku vedla dokonce k nákaze pohlavní nemocí, o níž věděl pouze nejužší okruh jeho spolupracovníků.
Marie se na vojáka upnula
Marie Holubová, později Marta Gottwaldová, svého otce ani neznala a žila jen se svou chudou matkou. Neměla žádné ambice a nechtěla na sobě pracovat. Dokonce nedokončila ani učební obor číšnice. Jejím jediným zájmem se tak stal její vyvolený, Klement.
Ten si ji ale nejen že nechtěl vzít, dokonce spolu ani vlastně nežili. Marta tak sama vychovávala dceru a držela se doma, zatímco Klement pracoval v novinách, zdržoval se na Slovensku a potýkal se s chudobou. Sestěhovali se až po jeho návratu, kdy dostal Gottwald byt v Moravské Ostravě.
Ani přesto se ale rodinná idyla nekonala.
Společně - ale proč?
Marta se svým mužem neměla nic společného, nečetla, nežila společensky, nic ji nezajímalo. Jen společně hráli karty a cítili se, že se proti nim spikl celý svět. Věděli, že nemají co ztratit.
Jejich nemanželský vztah byl označen prvorepublikovou policií jako život v konkubinátě. Nakonec se ale přeci jen vzali, 21. března 1928, kdy jejich dceři bylo již osm let. V tu dobu už byla odstartována Klementova hvězdná politická kariéra, završená roku 1929 vedením komunistické strany.
Jeho první slova vyřečená v parlamentu se zapsala do historie: „… a my se chodíme do Moskvy učit… My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk."
Slova byla až děsivě pravdivá. A Marta svému muži, který stále více propadal pití, stála po boku. I když před ní Klement dříve spíše utíkal, v krizových okamžicích, jako například emigraci v roce 1935 či později po mnichovských událostech v roce 1938, bral manželku všude s sebou.
První pár
V roce 1948 se Gottwaldovi stěhovali na Pražský hrad, čtyři měsíce po komunistickém převratu. Gottwald vystřídal milovaného Edvarda Beneše, jehož první dáma byla velmi oblíbená. Marta ji absolutně nemohla nahradit. Neměla na to, ale aspoň se nechala titulovat „milostivá paní“, nikoli soudružka. Na svém postavení si velmi zakládala. Jejím nejdůležitějším úkolem bylo kontrolovat a omezovat pití prezidenta.
Ani zde ale nebyla důsledná, tak mu aspoň alkohol ředila vodou, nebo ještě lépe zcela schovávala. Na málo srozumitelné veřejné výlevy už museli reagovat i Gottwaldovi nejbližší spolupracovníci, kteří ač stále uznávali jeho gloriolu po únoru 1948, si na druhé straně stěžovali, že „soudruh Gottwald už zase pije.”
Život první dámy neměl dlouhé trvání
Marta se chovala jako zbohatlice. Nic ji ani nadále nezajímalo, jen si kupovala drahé róby, které ale neměla kam nosit, protože se neúčastnila ani státních záležitostí. Manžel na ni byl podle tehdejšího šéfa ochranky velmi upnutý. Marta ráda přijímala dary.
Život ve zlaté kleci skončil jako rána z čistého nebe: Stalinovou smrtí v březnu 1953. Gottwald ho následoval za pár dní, Marta věrně za pár měsíců. Propukla u ní velmi rychlá rakovina pohlavních orgánů a její průběh byl rychlý. Marta, která vždy chtěla shodit přebytečná kila, drasticky zhubla, jenže v důsledku nemoci, a to skoro polovinu své váhy.
Zdroje:
