Martin Soucitný
Pro nás nepříliš známý Martin I. Aragonský (1356-1410) usedl na trůn v roce 1336 jako král aragonský, valencijský, sardinský a korsický. Od roku 1396 byl hrabětem barcelonským a jako Martin II. se v roce 1409 stal králem sicilským. Do evropských dějin nijak nezasáhl. Ač v letech 1398 a 1339 vedl křížovou výpravu proti Maurům v severní Africe, během jeho vlády neměl žádné válečné konflikty a v jeho zemi panoval mír. Vnitřní rozpory mezi šlechtou a výboje banditů se snažil potlačit. Získal si proto přízvisko Soucitný.
Za dveřmi královského sídla
V roce 1372 se Martin oženil s Marií de Lunou, která mu stála po boku a pomáhala s vladařskými povinnostmi. Ze čtyř dětí, které spolu měli, však tři zemřeli, dva z nich krátce po narození. A když mu na věčnost odešla i Marie v roce 1406, těžce to nesl. I jediný syn a následník, který se dožil dospělosti, zemřel. Po jeho smrti se proto Martin v září 1409 domluveným sňatkem oženil se čtrnáctiletou Markétou z Prades, která mu měla dát legitimního dědice. Jak se ale zdá, dřív než mladou nezkušenou královnu, přilákal ke svému loži třiapadesátiletý obtloustlý král jinou dámu – zubatou a s kosou.
Martin holdoval jídlu a pití a nijak se v tomto ohledu nešetřil. Pořádal honosné hostiny, kde víno teklo proudem, pivo ze džbánků přetékalo a stoly se pod pečínkami jen prohýbaly. Spořádat celou husičku na posezení pro značně obézního Martina nebyl problém. Ale večer 31. května 1410 mu prostě husí pečínka nějak nesedla a v žaludku mu ztěžkla. Třeba byla výjimečně dobře krmená a tučná, kdo ví. Udělalo se mu zle a odebral se do svých komnat.
Spořádat celou husičku na posezení pro značně obézního Martina nebyl problém
Vydechnout se smíchem na rtech
Zřejmě tukem husy přesycený Martin ulehl na své lože. Nechal si zavolat svého oblíbeného šaška Borru v domnění, že ho rozveselí a tím se urychlí trávení. Borra nejspíš svou pečínku ještě nedojedl, nebo se mu prostě od bohatě prostřeného stolu nechtělo. A tak se ke králi nedostavil ihned. Když konečně dorazil, král se ho zeptal: „Kde jsi byl?“ Borra, aby rozptýlil královy chmury a povzbudil ho, pohotově odpověděl: „V sousední vinici, kde jsem viděl mladého jelínka, jak visí pověšený za ocas na stromě. Jako by ho někdo potrestal za to, že kradl fíky.“ Královi to přišlo nesmírně vtipné a rozesmál se. A smál se tak dlouho, až se z postele skutálel na zem a již neprocitnul.
Ač se jeho smrt dává do souvislosti se smíchem, příčinou úmrtí asi nebyl, i když se údajně smál tři hodiny. Mohl ale nastartovat cokoli. Těžká obezita zcela jistě měla za následek zdravotní problémy. Mohl dostat infarkt, mrtvici. Předpokládá se, že mohl trpět uremickým kómatem a selhaly mu ledviny. Nějakou roli mohl sehrát mor, který v té době soužil mnohé oblasti Evropy. V úvahu přichází i otrava, jak se domníval renesanční kronikář Valla. Ale není zcela jasné, kdo by měl z jeho smrti prospěch. Mladý jelínek za ocas už přece visel…
Zdroj: www.takingontheworld.net, www.britannica.com, en.wikipedia.org
