Zdroj: Shutterstock.com
Bonnie a Clyde první republiky: Skandálním vraždícím milencům zprvu lidé fandili
Počátkem 20. let minulého století zahrnoval československý tisk čtenáře zprávami o milostné dvojici, která vykrádá pokladny a sejfy po celé Moravě. Policie na ně byla krátká a celá záležitost působila spíš zábavně než kriminálně. Pak se ale všechno zvrtlo.
Martin Lecián pocházel z více než neutěšeného prostředí. Jeho matka zemřela v ústavu pro choromyslné, otec byl těžký alkoholik. Když bylo Martinovi deset let, otec ho prohrál v kartách. Chlapec strávil nějakou dobu v polepšovně, později kočoval s cirkusem a nakonec byl odveden na vojnu. Od dětství odevšud utíkal, a stejně tak utekl i z kasáren. Dezertoval celkem čtyřikrát.
Po posledním útěku z vojny potkal dívku jménem Marie Křenovská, která se dříve živila jako služka. Společně vykrádali kasy a za uloupené peníze si kupovali drahé oblečení a šperky. Šaty zřejmě opravdu dělají člověka, protože spolu navštěvovali luxusní pražské noční podniky a nikdo v nich prosté lupiče chudinského původu nehledal. Užívali život plnými doušky a zdatně unikali policii.
Kriminální případ s příměsí romantického vztahu se stal vděčným tématem novinových článků. O Leciánovi a Křenovské se psalo v tak pozitivním duchu, až to vypadalo, že je tisk povzbuzuje. Zamilované dvojici lupičů fandila i veřejnost, dokonce se o ní zpívaly kramářské písně.
Jenže Martin Lecián v sobě choval smutné tajemství. Trpěl těžkou formou tuberkulózy a bylo mu jasné, že už na světě moc dlouho nepobude. Začínal být apatický a přestávalo mu záležet na budoucnosti. Přesto Marii požádal o ruku. Hned nato policie dvojici dopadla.
Lecián byl kvůli svému zdravotnímu stavu umístěn v nemocnici, odkud se mu záhy podařilo utéct. Najednou se ale protloukal sám a jako by mu už bylo všechno jedno, nepokračoval jen v krádežích, ale začal také vraždit.
Postupně zastřelil několik četníků, z nichž jeden měl čerstvě po svatbě a s manželkou čekal dítě. Sympatie veřejnosti tím Lecián rázem ztratil a policie za jeho dopadení nabídla odměnu 10 tisíc korun, což byly za první republiky veliké peníze.
Tuberkulózní vrah se přesto nenechal jen tak chytit, zadržen byl až po několika ostrých přestřelkách.
V září 1927 ho olomoucký soud odsoudil k trestu smrti oběšením. Prezident Masaryk vzhledem k odsouzencově tuberkulóze zvažoval milost, ale Lecián mu vyrazil dech dalším nečekaným kouskem: podařilo se mu dostat se z cely a zmocnit se zbraně, se kterou se pak pokusil prostřílet na svobodu. Zabil přitom strážného a ke své smůle stejně neutekl daleko.
Masaryk na to konto přestal o milosti přemýšlet a úřady se naopak postaraly o to, aby byl Martin Lecián pověšen co nejdříve. Státní popravčí Leopold Wohlschlager popravu vykonal 6. října 1927, necelý měsíc před Leciánovými 27. narozeninami.
