Sametová revoluce protrhla hráz nových možností a příležitostí, které se začaly valit proudem, na slunce se dralo vše „západní“. Vznikala soukromá media, která chtěla v konkurenčním prostředí uspět, získat si širokou čtenářskou, posluchačskou či diváckou obec. Jedním z klíčů bylo přijít s něčím opravdu novým a zaujmout, což nahrálo do karet také Afričanovi Martinu Tankweyovi.
„Slunýčkový“ pohodář
Martin Tankwey pochází ze středoafrické republiky Zair (dnes Kongo). Dle jeho přátel byl takový veselý baron Prášil a bylo těžké rozeznat, kolik je na jeho vyprávěních pravdy, a jak moc si je přibarvil. Kromě toho měl smysl pro humor a nadsázku. Jeho otec měl údajně být starostou a svých osm dětí poslal studovat do Evropy – Paříže a Londýna. Pro Martina otci prý už nezbyly peníze, a tak už mohl „jen“ do Československa.
Tankwey prošel kurzem češtiny a prý studoval chemii. Ať je to pravda či ne, v roce 1993 ho v čajovně na Václavském náměstí objevil pro rádio Evropa 2 jeden z jeho moderátorů Luděk Hrzal, který tam chodil na jeho lahodný čaj. Tehdy stanice hledala neotřelého moderátora počasí. Tankwey byl velice milý a příjemný, měl krásný hřejivý hlas, pro nás neobvykle měkkou češtinu a roztomile komolil slova, ale posluchači mu rozuměli. Tak se díky čaji dostal do rádia.
Během krátké doby se stal jeho hvězdou. Srdce posluchačů si coby „Slunýčko Evropy 2“ získal svými hláškami jako třeba: „Z nebe budou padat vložkí a budou studené nosí…“ Počasí moderoval šest let a patřil mezi nejoblíbenější moderátory.
V rytmu reggae
Martin Tankwey se hřál na výsluní také na hudební scéně. Na sklonku 80. let tragicky zemřel frontman původně rockové skupiny Babalet Jiří Drvota, která se později zaměřila na raggae. Kdo a kde mladého Afričana objevil, se neví. Nicméně Tankwey reggae miloval, měl smysl pro rytmus a pohyb, hrál na perkuse a conga.
Ač to žádný „slavík“ nebyl, jako exotický černý zpěvák se stal i „ozdobou“ kapely. Větší přínos pro kapelu měl ale hlavně v tom, že pomohl muzikantům proniknout k podstatě hudby, kterou znali jen z desek. Pochopit ji. Za jeho působení se jejich hudební výraz změnil a posunul z jamajského reggae k afro kořenům.
Tankweyovo Kytkový reggae se i díky Evropě 2 stalo hitem. Připomenout si ho můžete na následujícím videu:
Vítr do plachet
V polovině 90. let se Tankwey hřál na výsluní. Hlásil počasí, vystupoval s Babaletem, k tomu s dalším moderátorem Evropy 2 Martinem Hrdinkou objížděl diskotéky s cílem zviditelnit Evropu 2. Kromě toho stanice pořádala party pro stovky lidí, aby měli návštěvníci možnost vidět svého miláčka Slunýčko naživo. Tankwey na nich vystupoval jako host s pár písničkami, ale stal se velkou hvězdou i na tomto poli.
Hastrmane, tatrmane z alba Zítra bude slunýčko byla jednou z písniček, kterou si posluchači žádali:
K jeho popularitě přispěl i fakt, že byl „černoch“. To není myšleno nijak hanlivě, v té době jich byla u nás byla jen hrstka a mnozí viděli živého člověka černé pleti poprvé v životě. On si toho byl vědom, využíval to ve svůj prospěch a moc dobře dokázal rozeznat, kdy měly narážky na barvu pleti rasistický podtext.
Díky svému kolegovi Hrdinkovi se dostal i do amatérského fotbalového klubu Amfora. Nedával góly, ale byl docela dobrý hráč. A opět je tu jeho barva pleti: klub měl najednou útočníka, který připomínal slavné brazilské fotbalisty tmavé pleti a dost z toho těžil.
Tankwey byl také prvním černochem, který se u nás objevil na televizních obrazovkách. Diváky a především děti si v estrádách a show TV Nova získal svou srdečností a bezprostředností. Nova byla další zářivou hvězdou v jeho souhvězdí.
„Zítra (ne)bude slunýčko“
Mraky nad hvězdným Tankweyem se začaly stahovat s odchodem ředitele televize Novy Vladimíra Železného. Změnila se programová skladba, zmizely pořady, ve kterých vystupoval, ač se ještě nějakou dobu objevoval v relacích pro děti a příležitostně pracoval pro českolipské Rádio Crystal.
V roce 2006 se objevily zprávy, že se kvůli dluhům mohl ocitnout za mřížemi. Dlužných padesát tisíc za něho zaplatila přítelkyně, ale i tak si za sebou nejspíš zabouchnul dveře pomyslné síně slávy, do které tak už asi nebylo návratu. Jakou roli v tom hrál jeho průšvih, těžko říct, jisté je, že v té době skončil v Babaletu, a skupina se poté na delší čas odmlčela.
Poté se o něm pomalu přestalo psát, mluvit… Údajně ještě navštěvoval základní školy s pořadem Povídání o Africe a nějaký čas se držel v Amfoře. Potkal ho ale osud „supernov“, jinak řečeno „sešel z očí, sešel z mysli, a tak svět showbyznysu opustil.
Co dělá dnes?
Dnes šedesátiletý Martin Tankwey se dle nepotvrzených zpráv příležitostně s moderátory, kteří ho přivedli k popularitě, vídá, ale moc se o něm neví. Poté, co opustil „hvězdný svět“ se dal na podnikání, přesněji řečeno začal se věnovat obchodu s Afrikou. Údajně se mu nejdříve podařilo prodat do své rodné země nějaké staré autobusy, ale úspěšný nebyl.
V rámci svého podnikání se Tankwey stal členem Česko-konžské obchodní komory. Prý dnes radí Konžanům, jak investovat v Čechách. Bydlí sám v Ústí nad Labem, občas je vidět na konžském velvyslanectví v Praze, pokud zrovna nesedí na palubě letadla z Prahy do Bruselu nebo Paříže.
Ti, co ho osobně znali se shodnou, že to byl veselý, usměvavý a optimistický člověk, který nikdy nezkazil žádnou legraci a uměl si ji dělat i ze sebe (a své pleti). A hledáte-li ještě odpověď, co stálo v pozadí jeho popularity, pak je to jeho povaha, původ, nebývalé příležitosti té doby, ale jako ve všech dobách šťastná shoda okolností. Zmizel, ale zůstává hvězdičkou českého reggae, princem diskoték, rádiových party a oblíbeným „devadesátkovým“ moderátorem.
Zdroje: news.headliner.cz, www.extra.cz, cs.wikipedia.org