Ošklivku Mary Pearceyovou zprvu podezírali, že dokonce ona je Jack Rozparovač. Poté se podezření změnilo, že je jeho spolupachatelkou. Nakonec se ale žádná z obvinění nepotvrdila. Přesto je ale Mary, vlastní jménem Mary Eleanor Wheelerová vražedkyní nejméně dvou osob. A jejím hnacím motorem byla nešťastná láska.
Nešťastné lásky Mary Pearceyové
Jack Rozparovač byl nedostihnutelný vrah, který řádil v Londýně v roce 1888 a své jméno dostal proto, že své oběti nechával doslova rozpárané, s vnitřnostmi trčícími z těla. Pravděpodobně pracoval sám, ale byly doby, kdy se policie domnívala, že měl někoho, kdo mu pomáhal. Podezřelou byla jeden čas dokonce žena. A byla to právě Mary Pearceyová. Mary se narodila někdy kolem roku 1866 a některé prameny tvrdí, že její otec, Thomas Wheeler, byl oběšen za vraždu. I toto tvrzení se ale ukázalo jako nepravdivé, když jej odhalila a uvedla na pravou míru historička Sarah Beth Hoptonová.
Mary používala jméno Pearceová podle Johna Charlese Pearceyho, tesaře, její osudové lásky, s níž žila. Ten ji ale později pro opakovanou nevěru opustil a Mary se vrhla do náruče stěhováka Franka Hogga. I ten si ale postupem času našel milenku. Byla jí nešťastná Phoebe Stylesová. Nešťastná proto, že se jí nevěra stala osudnou a krutě se ji vymstila.
Jack Rozparovač, ilustrační foto
Zosnovaný plán
Když po čase Frankova milenka Stylesová otěhotněla, Mary dala dokonc souhlas k tomu, aby se s ní oženil. Manželé společně začali žít v Kentish Town v Londýně, kde se jim později narodila dcera, která dostala po matce jméno Phoebe.
A právě obě Phoebe byly nakonec oběťmi zhrzené Mary.
Jejími jedinými dvěma prokázanými oběťmi byly totiž právě manželka bývalého milence i její dcera. Mary svůj hrůzný čin spáchala 24. října 1890 a 23. prosince téhož roku za něj byla popravena.
Pro hrůznost jejího činu byla Mary později dávána do souvislosti právě s Jackem Rozparovačem. Obě vraždy totiž provedla poměrně brutálním způsobem. Napomohlo ani to, že se velmi dlouho odmítala k vraždám přiznat a její historky byly až směšné.
Vraždilo zlomené srdce
Mary byla v obou vztazích hluboce nešťastná, a i přes její krásu oběma svým mužům nevěru tolerovala. Co ale nemohla přenést přes srdce bylo právě to, že milenka jejího druhého přítele záhy otěhotněla, a navíc se zdálo, že oba žijí spokojeným životem. Štěstí mladé rodiny ji dohánělo k běsnění.
A tehdy se Mary rozhodla jednat. Pod záminkou důležitého rozhovoru pozvala jednoho večera Phoebe k sobě domů. I když sousedé později vypověděli, že slyšeli kolem čtvrté hodiny v domě křik, nikdo se neodvážil zasáhnout. Několik hodin poté byla ale na skládce poblíž Maryina domu objevena žena s hlavou téměř oddělenou od těla a o kus dál i kočárek s mrtvým dětským tělem. Mediální zdroje se ale liší – jedny vypovídají o rozřezaném dětském tělíčku, jiné o udušeném dítěti v černém kočárku.
Pachatelka byla jasná, takže policie Pearceyovou okamžitě zadržela. Ta však tvrdošíjně zapírala, i když se v jejím bytě našla celá řada stop, které na ni jasně ukazovaly. Na stěnách byla krev, stejně jako na zástěře a mnoha dalších věcech a v koši byl dokonce objeven zkrvavený sekáček na maso, zkrvavený pohrabáč a kuchyňský nůž.
Mary se však vymlouvala, že sekáčkem zabíjela myši, čímž odůvodnila i křik, který sousedé slyšeli.
Mary byla odsouzena k trestu smrti a její poprava byla provedena koncem roku 1890. Dodnes se o ní mluví jako o Jacku Rozparovači v sukni.
Jack Rozparovač, ilustrační foto
Mediální věhlas
Případ později vyvolal obrovskou senzaci a pozornost médií. Dokonce se stalo to, že muzeum voskových figurín Madame Tussaud pořídilo Maryinu figurínu pro svou síň hrůzy, odkoupilo i samotný kočárek a předměty z kuchyně, v níž došlo k vraždě.
Když byla expozice vystavena, hned první den přilákala kolem třiceti tisíc lidí. Mnoho lidí bylo ochotno za to, aby viděli předměty doličné, utratit velké peníze. Oprátka, na níž byla Pearceyová oběšena, se vystavuje v muzeu Scotland Yardu.
Dohady dodnes
Sir Arthur Conan Doyle, známý díky povídkám o Sherlocku Holmesovi, vyslovil domněnku, že by vrahem Rozparovačových obětí mohla být i žena. Ženy se totiž v té době mohly vydávat za porodní báby, a tak jim bylo dovoleno se objevit na veřejnosti ve zkrvaveném oděvu, aniž by vzbudily podezření.
Doylovu teorii rozvinul v roce 1939 William Stewart v knize Jack the Ripper: A New Theory, kde navíc výslovně psal o Pearceyové, samozřejmě aniž by měl přímé důkazy. Ty se nepodařilo shromáždit dodnes, i když DNA testy z května 2006 ukázaly, že sliny na známkách dopisů, které Jack Rozparovač údajně posílal do londýnských novin, jsou pravděpodobně ženské. Tak byla diskuse o Mary Pearceyové opět rozvířena.
Zdroje:
www.wikiwand.com, paramag.eu, cs.wikipedia.org,www.onlymen.cz
