Cílem studia astronomky z Harvardské univerzity a jejího kolegy Adriana Price-Whelana z Princetonské univerzity byl řídký hvězdný proud s názvem GD-1, který se táhne přes více než polovinu severní oblohy. Byl objevený v roce 2006. Stále se o něm ale mnoho nevědělo.
V 8 hodin ráno se proto vědci, posilnění snídaní a kávou, zabrali do zpracování nových snímků. Zatímco Price-Whelan pomocí grafického programu počítal množství hvězd v proudu, Bonaca porovnávala data z Gaiy s informacemi získanými pozemským teleskopem Pan-STARRS. Najednou jí něco zarazilo.
Díra na Galaxii
„Tomu neuvěříš,” napsala Adrianovi. „Myslím, že nás čeká pár pracovních nocí.” Důvod jejího překvapení byly dvě díry, které se v GD-1 nečekaně objevily. První z nich měla logické vysvětlení. Je zřejmě pozůstatkem hvězdokupy, jenž se kdysi na tomto místě nacházela. Druhá ale vypadala divně. Kolem sebe měla rozházené hvězdy, takže připomínala průstřel.
„Nejvíce šokující bylo, že jsme nikde v okolí neviděli zdroj poškození,” svěřila se vědkyně. „Musel být navíc milionkrát hmotnější než naše Slunce, aby svou obrovskou gravitací táhl tělesa za sebou.”
Ana Bonaca ani Adrian Price-Whelan zatím netuší, co „průstřel” vytvořilo. Mají dva kandidáty. Jedním z nich je supermasivní černá díra, podobná té, která je ve středu naší Galaxie. „V tomto případě bychom ale viděli nějaké známky její existence, jako jsou erupce nebo radiaci vycházející z akreditačního disku,” vysvětluje astronomka. „Tyto stopy jsme ale zatím nezachytili."
Projektil temné hmoty
Druhou možností je, že GD-1 prorazil shluk temné hmoty o velikosti 30 až 65 světelných let. Výpočty naznačují, že ke srážce mohlo dojít před 500 miliony lety. Tento odhad ale potvrdí až snímky z Hubbleova vesmírného dalekohledu, které by mohly odhalit řadu slabých červených trpaslíků vzniklých v té době.
Dalším problémem je, že temná hmota je hypotetickým objektem. I když se předpokládá, že tvoří více než 20 % vesmíru, zatím ji odborníci nedokázali identifikovat. Ana Bonaca proto nechce dělat ukvapené závěry.
