Nepokoje v ulicích Prahy trvaly čtvrtý den. Civilisté, policisté, každý, kdo byl ochoten bojovat za svobodu, se postavil řádícím německým vojákům, kteří se nedokázali vyrovnat se zánikem nacistického Německa, a pokračovali v okupaci.
8. května došlo k dlouho očekávané kapitulaci. Vojákům bylo umožněno odejít do své vlasti, což většina učinila. Někteří, a to především členové Waffen-SS, stále bažili po krvi a posledním slovu, a v Praze ještě setrvali. To, co se toho dne odehrálo v Jelením příkopě, byl jeden z mnoha neopodstatněných masakrů na civilistech, jenž ty ostatní předčil svou brutalitou.
Masakr před očima všech kolem
Pravděpodobně příslušníci SS nebo wehrmachtu shromáždili na Pražském hradě 21 zajatých povstalců, které před konečnou kulkou do týla mučili. Poté je postavili na rampu a zastřelili. Toho, kdo na samém dně příkopu vykazoval známky života, vojáci ukopali nebo ubodali k smrti.
Masakr se odehrával před zraky zaměstnanců Hradu, policistů a dalších civilistů. Přihlížela mu i sestra jednoho ze zavražděných mužů, která poté popsala surovost, s jakou si nacisté počínali. Z celkového počtu 21 zavražděných dokázaly úřady identifikovat pouze 11 obětí, zbytek v důsledku zohavení zůstal beze jmen.
Pražské povstání skončilo 9. května a padlo při něm kolem 2 800 Čechů. Přesný počet obětí je dodnes neznámý. Strůjci masakru v Jelením příkopu nebyli nikdy potrestáni. Dne 4. května 1946 byl na místě masakru odhalen pomník.
