Co se dělo v aztéckých chrámech?

Oběti, rituály, kanibalismus. Nic z toho se nevyhnulo ani španělským dobyvatelům či skupinám civilistů, kteří je doprovázeli. Pokud Aztékové výpravu zajali, vydržely jim zásoby obětin i několik týdnů. Podle jejich vnímání harmonie světa, přírodních dějů i živlů, Aztékové používali nepřátele především k uspokojování a získání milosti všemožných bohů, jež měli zvířecí, ale i jiné, podoby. Lidské oběti přijímali všichni bohové a mezi ženami, dětmi či vojáky nedělali rozdíl. Bůh, jenž na sebe vzal podobu slunce, Huitzilopochtli vyžadoval lidská srdce, zatímco Xipe Totecovi kněží bylo nutné obléci do lidské kůže.

Španělští dobyvatelé toužili po mocném Tenochtitlánu

Když se Španělé začali na tomto území pohybovat, docházelo k bojům, stejně tak jako k vyjednávání a účelovým spojením. Někteří španělští vůdci pochopili, že barbarské místní obyvatelstvo nedokáží přemoci či ovládnout bez spojení s dalšími místními národy. Aztécké město Tenochtitlán bylo v 16. století největším městem na americkém kontinentu. Jeho směrem ale mířil původní pověřenec guvernéra Velásquese, Hernán Cortés. Ten se ale brzy po příjezdu nechal zvolit kapitánem i nejvyšším soudcem a odmítal jinou autoritu než španělského krále Karla V. Cortés si mezi místními kmeny udělal rychle přátele, kteří všichni toužili po pádu Aztéků. I když jeho kroky po celou dobu bedlivě sledoval aztécký vládce Tenochtitlánu Moctezuma, překvapivě na dobyvatele nečekal se zbraní v ruce. Španělé nesilnější městský stát ovládli díky tomu, jakým způsobem vládce Moctezuma Cortése přijal a jak ten toho následně využil.

Tenochtitlán Cortése přivítal

Moctezuma přivítal Cortése s velkou pompou jako krále. Nebo spíš jako boha! Moctezuma totiž považoval Cortése za z nebes sestupivšího boha Quetzalcoatla. Po týdnu pobytu ve městě ale Cortés uskutečnil svůj plán na Moctezumův únos, během něhož pod nátlakem vládce odpřisáhl věrnost králi Karlu V. a zůstal v pozici vládce města už jen jako nastrčená loutka. Skutečným velitelem se ale stal Pedro de Alvarádo, neboť Cortés již musel spěchat jinam.

Podezření na rebélii v Tenochtilánu

Právě v té době měl ale proběhnout svátek boha Huitzilopochtliho. Alvarádo dostal od kněžích spojeneckých kmenů informaci o tom, že by během oslav mohlo dojít k převratu. Plán na rebelii počítal i se zajetím a obětováním španělských vojáků. Alvarádo později zjistil, že se místí skutečně připravují na zakázané rituály spojené s lidskými oběťmi.

Masakr u Velkého chrámu v Tenochtitlánu

Svátky trvaly čtyři dny bez jakýchkoli problémů, ale když se přesunuly před Velký chrám, Alvarádo rozdělil vojáky na dvě skupiny. První střežila Moctezumu a jeho pobočníky, a druhá skupina se vydala k Velkému chrámu. U pyramidy s dlouhým schodištěm pak část vojáků splynula s davem a zbytek zablokoval brány v celé čtvrti. Atak, který následoval, zcela ochromil dění před Velkým chrámem. Tančící aztécká aristokracie byla téměř do posledního povražděna na Alvarádův příkaz. Po šokujícím útoku na Aztéky následoval rychlý protiútok místních, kteří ale přišli na oslavy neozbrojení. Zuřivostí a početní přesilou zatlačili Španěly do paláce Axayácatl. Ale to byl jen začátek konce.

Masakr u Velkého chrámu v Tenochtitlánu byl jen začátek

Vývoj následujících událostí překvapil vlastně obě strany. Masakr u Velkého chrámu byl počátkem ztráty Moctezumovy autority, která skončila jeho ukamenováním. Španělé v masakru před Velkým chrámem přišli jen o šest vojáků. Cortés přispěchal zpět, ale i s technickou přesilou musel neúnavným a po odplatě dychtícím obyvatelům Tenochtitlánu ustoupit. Ale jen proto, aby město dobyl o něco později.

Zdroje: cs.wikipedia.org/wiki/Tenochtitlan, zoommagazin.iprima.cz