Zdroj: Wikimedia Commons, By Unknown author - File:Conversion of St Vladimir.pdf, Public Domain, https://co
Zajímavý příběh holčičky z fotky ze slavné poštovní známky s T.G. Masarykem
Byla to velká událost. 17. června 1928 se měl ve městě Žďár položit základní kámen nové sokolovny. A kladívkem měl poklepat sám prezident. Slavnostní atmosféra se dala krájet. Všude byla spousta lidí a ze všech stran zněl smích. Téměř žádný místní občan nechyběl. I malá Eva Neugebauerová se šla s maminkou na tu slávu podívat. Netušila, že se jí setkání stane osudným.
Právě všudypřítomný optimismus, jde, podle Evy, ze slavného obrázku cítit. I když jí bylo jen tři, setkání s prezidentem v různých rozhovorech popisovala do detailu. „Pan řídící Jindra, který tam přivedl své žáky z obce Zámek Žďár, promluvil na chvíli s maminkou. Pak se mne oba ptali, zda bych šla na tribunu a dala kytičku tomu starému pánovi. Jak jsem tam došla po schodech, ani nevím, dále si vzpomínám už jen, že jsem byla v jeho náručí. Ptal se mne, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se mu ji ukázat, ale v tom davu jsem ji neviděla." (Zdroj: www.idnes.cz)
V tu chvíli fotograf zmáčkl spoušť. Zrodila se fotografie, která se o deset let později stala inspirací pro novou poštovní známku.
Symbol republiky
V té době se Eva stala jedním ze symbolů první Československé republiky. Poštovní známka obletěla celý svět a Eva se stala tak slavnou, že jí dopisem chodily žádosti o podpis. Platnost známky skončila 15. prosince 1939. Mladá žena tak mohla v klidu dostudovat a po válce se provdat za mladého vědce Ladislava Haňku.
Symbol první republiky však byl pro komunisty nepohodlný. Bála se o sebe a svou rodinu, proto se rozhodla s manželem emigrovat do USA. Zda si Masaryk na holčičku ve své náruči pamatoval, se již nedozvíme. Známka však možná pomohla k vytvoření tzv. Masarykova kultu.
Masarykův kult
20. ledna 2000 vydala Česká pošta známku s hodnotou 5,40 Kč, která se inspirovala právě slavnou známkou, kde je Masaryk zobrazen jako „tatíček". Podle historika Pavla Kosatíka však toto oslovení vzniklo náhodou. „Při příjezdu prezidenta Masaryka do Prahy ho jako „tatíčka“ oslovil za moravský venkov valašský rolník – a připojil paralelu o třech králích putujících k Jezulátku: ,My dnes o Vánocích jdeme k tobě, abychom v tobě uvítali našeho osvoboditele.′ Oslovení „tatíčku“ se pak v následujících letech stalo trvalou proprietou uvítacích proslovů při prezidentových cestách republikou; často mu čelil i několikrát denně," říká Kosatík v rozhovoru pro Respekt. (Zdroj: www.respekt.cz)
O jakési „odtatíčkování“ TGM se ale snaží Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a archivu AV ČR. „My ho chceme sundat z piedestalu, zároveň si ho tam ale rádi udržujeme, protože je pro nás pořád morálním vzorem, který přesahuje úzký rámec české společnosti, které se za jakousi úzkoprsost vysmíváme. Vidíme, že on se proti ní postavil. Když čteme jeho korespondenci, tak poznáváme, co mu na české společnosti vadilo, proti čemu se vymezoval: Malost, malichernost, polovzdělanost. Vše shrnoval pod pojem Kocourkov a několikrát uvažoval o odstěhování z Čech,“ přibližuje Hájková. (Zdroj: www.avcr.cz)
TGM se ale na vytváření svého kultu osobně podílel. Bral jej jako budování své osobní značky. K vytvoření Masarykova kultu tak, jak se na něj díváme dnes, přispěl ale především spisovatel Karel Čapek. Jeho podoba prezidenta Masaryka, jak ho vykreslil v knize Hovory s TGM, právě na několik dalších desítek let ovlivnila českou společnost a veřejné mínění. To se však nyní Masarykův ústav AV snaží změnit. „Nazrál čas vnímat Masaryka mnohem komplexněji. Všímat si například toho, jak byl ve své době reflektován v zahraničí a jak sám k tomuto obrazu přispíval. Nevnímat ho jenom v rámci naší české kotliny, ale zasadit si ho do mnohem širší, světové mozaiky,“ uzavírá Dagmar Hájková.
