V období od února do října 1917 mělo Rusko poprvé v historii nakročeno ke svobodě. Car na nátlak divokých demonstrací abdikoval; opouštěli ho i vojáci, kteří nechtěli střílet do bezbranného davu, a tak raději zabíjeli své nadřízené. Trůn nechtěl převzít ani carův bratr. Moc byla předána Prozatímní vládě, jež si kladla za cíl zvítězit ve Velké válce a osvobodit slovanské národy od nadvlády Rakouska a Německa.
Ministr zahraničí Pavel Miljukov se rozhodl pozvat do Petrohradu osobnost, která tento zájem sdílela více než kdo jiný: budoucího československého prezidenta Masaryka. Cesta z Londýna nebyla jednoduchá. Masaryk cestoval na falešný pas přes Skotsko a Švédsko celých 10 dní.
Masaryk míní, Lenin mění...
Už měsíc před jeho příjezdem však do Petrohradu přijel také extremisticky smýšlející revolucionář Vladimir Iljič Lenin. S přesunem ze Švýcarska mu překvapivě pomohlo vedení Německa, ačkoli jeho revoluční myšlenky nepodporovalo. Dokud se ale revoluce držela jen mezi hranicemi Ruska, Lenin jako její vůdce mohl být pro ústřední mocnosti výhodným. Byl totiž ochoten domluvit se na příměří a stáhnout vojska z východní fronty.
Lenin agituje ruské dělníky
Masaryk přijel do Ruska v té nešťastné době, kdy Lenin získával v zemi stále větší popularitu a agitoval dělníky. Ministr Miljukov v důsledku toho abdikoval a Masaryk byl nucen kapánek modifikovat svůj program.
Bylo mu přitom jasné, že v osobě Lenina se skrývá značné nebezpečí. To se následně potvrdilo, když si bolševici v říjnu uzurpovali moc a začali vyjednávat s Německem a Rakouskem o míru. Masarykovi bylo jedno, že v důsledku vycouvání z konfliktu Rusko ztratilo četná území. Horší byl fakt, že uzavřením východní fronty se veškeré síly nepřátel mohly soustředit na frontu západní. Spojencům hrozila prohra.
Tajný plán?
Francouzský historik Alain Soubigou tvrdí, že právě na tento popud Masaryk dospěl k závěru, že by nebezpečnou situaci elegantně vyřešila Leninova smrt. Spojil se prý s ruskými anarchisty, kterým velel jistý Boris Savinkov. Právě jemu měl Masaryk poslat nemalý finanční obnos, poskytnutý magnátem Edmondem Rothschildem, aby na Lenina spáchal atentát. Peníze poslané po kurýrovi však z neznámého důvodu nikdy nedorazily na místo určení.
Teprve v červenci roku 1918 vystřelila na Lenina anarchistka Fania Jefimovna Kaplanová. Vůdce bolševiků ale atentát přežil a Fania byla popravena, aniž prozradila, zda ji k tomu někdo navedl.
Zapletení osoby tatíčka Masaryka do atentátu na Lenina nám dnes připadá absurdní. Nicméně Soubigou není první, kdo se o tom zmiňuje. V 50. letech na tyto souvislosti poukazovali i českoslovenští komunisté. V té době to ovšem znělo jako cílená propaganda.
Jak to bylo s Mussolinim
Ještě záhadnější jsou pak okolnosti atentátu na italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho, jenž byl plánován na listopad 1925. Levicový politik Zaniboni měl všechno skvěle připraveno, avšak na poslední chvíli byl zatčen policií, která ho už dlouho sledovala. Při vyšetřování vyšlo najevo, že kdosi celou akci podpořil částkou ve výši 300 tisíc franků. A podle utajených zápisků z procesu ten "kdosi" sídlil na Pražském hradě...
Podle českých historiků je však nepravděpodobné, že by si Masaryk přímo objednal Mussoliniho hlavu. Představitelé Československa sice mohli poskytnout italské opozici podporu, ale jistě ji nevnímali jako financování atentátu. V případě Lenina si však už tak jistí být nemůžeme. V sázce byl výsledek války. A člověk jako Masaryk byl jedním z těch, co by se ho jistě pokusili ovlivnit, kdyby k tomu dostali příležitost.
Zdroje: www.aktuality.sk, www.idnes.cz, zoommagazin.iprima.cz
