Krize vymírání je naléhavější než krize klimatu. Je totiž velmi rychlá a je nezvratným environmentálním problémem. Jakmile některý druh vymře, svět je navždy ztracen. Pokaždé, když dojde ke ztrátě některého druhu, pravděpodobně dojde k úbytku ekosystémových služeb a snížení blahobytu lidí. Na vině vymírání jsou pak zejména přelidnění, pokračující růst populace a nadměrná spotřeba. Bránit se můžeme, ale děláme to?
Šesté masové vymírání by teoreticky mohlo vyhladit život na Zemi, jak se již v minulosti stalo. Vědci se ale zřejmě nyní shodli na tom, kdy tento proces začne. A není to za dlouho. Jako datum byl stanoven rok 2100, kdy tento velmi pomalý proces začne. A co je horší – za určitých okolností by se tak mohlo stát dokonce dříve!
Ohrozilo by toto masové vymírání lidský druh? A v jaké míře? Předkambrické masové vymírání vyhubilo téměř 95 % mořských druhů, proto existuje jen malá pravděpodobnost, že lidé katastrofu přežijí. Matematika zde hraje velkou roli.
Podívejte se na dokument, zda již šesté masové vymírání začlo:
Masová vymírání v historii
Během 540 milionů let historie života na planetě byla Země svědkem již pěti masových vymírání, z nichž většina měla co do činění s cykly uhlíku a časovými měřítky.
Pokud by tedy například jakákoli velká mocnost, jako třeba Severní Korea a USA rozpoutaly jadernou válku, proces by se ještě urychlil.
Daniel Rothman, profesor geofyziky na katedře věd o Zemi, atmosféře a planetách MIT tuto uhlíkovou hrozbu specifikuje. Podle Rothmana bude v důsledku prudkého nárůstu emisí CO2 v relativně krátkém časovém měřítku poslední vymírání záviset na tom, "zda se do oceánů dostane kritické množství uhlíku", které je momentálně v rozsahu cca 310 gigatun
Koloběhy uhlíku mají dva prahy
Uhlík je čtvrtý nejrozšířenější prvek na Zemi, který se v mnoha formách pohybuje mezi atmosférou, oceány, biosférou a geosférou. Je to jakýsi uhlíkový koloběh, a každá změna v tomto cyklu v minulosti spustila masové vymírání mořských druhů po celém světě.
Když změny v koloběhu uhlíku probíhají po dlouhou dobu, bude po nich následovat masové vymírání. Záleží i na čase – pokud tyto změny probíhají rychleji, než se jim globální ekosystémy dokáží přizpůsobit, katastrofa je nevyhnutelná.
Dalším faktore pak závisí na změnách v cyklu uhlíku v kratším časovém horizontu. Zde není důležitá rychlost změn, ale velikost nebo jejich rozsah.
Vzhledem k rychlosti, jakou lidská činnost přidává uhlík do světových oceánů, bude kritického množství dosaženo do roku 2100, a tím pravděpodobně začne šesté masové vymírání.
Jak reálná je hrozba?
Matematicky je tento model poměrně přesný, ale není nevyhnutelný. Jistota matematického systému závisí na jeho konzistenci, což znamená na tom, jsou nebo nejsou-li v něm rozpory.
To znamená, že v rámci systému by neměl existovat žádný matematický výrok, jehož pravdivostní hodnota je nejednoznačná, matematicky tedy nemůže být současně pravdivý i nepravdivý. A ve hře není jen matematika a ověřovaní výroků, ale i další faktory, jako ekologie, lidské chování, dlouhodobé předpovědi počasí aj. I tak je ale Rothmanova teorie velmi významná. Otevírá dveře do budoucnosti, která může být nepříjemná, ale zároveň pravděpodobná.
Přežití lidí záleží na biodiverzitě
Kromě Rothmanova modelu existuje ještě jeden, na nímž stojí renomovaný ekolog a ochránce přírody, doktor Gerardo Ceballos. Podle něj přežití našeho druhu závisí na tom, zda se nám podaří biodiverzitu zastavit.
A příkladem je právě (snad) ukončená pandemie koronaviru, která ochromila svět na poslední dva roky. Nákaza koronavirem pravděpodobně od netopýra v Číně mohla být i nejasnou událostí, která by se beze stopy ztratila v análech dějin. Jenže se neztratila – vyústil v epidemii a pak i pandemii a Covid-19 se tak stal nejhorší pandemií od španělské chřipky v roce 1918. Nemoc způsobila lidské, ekonomické, sociální a politické utrpení a dopady dosud odhalují.
Jak se náš druh chová a zachová?
Důvodem, proč se covid a další nebezpečné viry začaly v posledních 40 letech dostávat z divokých zvířat na člověka, je ničení přírodního prostředí a obchodování s divokými zvířaty a jejich konzumace. Na vině jsou hlavně Čína, Vietnam a Indonésie, pro něž je nelegální obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami obrovský a velmi výnosný byznys, který dosahuje výdělky i obchodu s drogami. Přitom celý byznys probíhá v pekelných hygienických podmínkách, které mají již teď za následek vyhynutí tisíců druhů a ohrožení mnoha dalších.
Budiž pro nás útěchou, že je stále čas současnou krizi vymírání omezit. Druhy a ekosystémy, které se nám podaří zachránit v příštích 10-15 letech, výrazně ovlivní budoucnost lidstva.
Zdroje:
